akṣaṇvatāḿ phalam idaḿ na paraḿ vidāmaḥ

sakhyaḥ paśūn anuviveśayator vayasyaiḥ

vaktraḿ vrajeśa-sutayor anuveṇu-juṣṭaḿ

yair vā nipītam anurakta-kaṭākṣa-mokṣam

akṣaṇ-vatām — tĕch, kdo mají oči; phalam — plod; idam — tento; na — ne; param — jiný; vidāmaḥ — víme; sakhyaḥ — ó přítelkynĕ; paśūn — krávy; anuviveśayatoḥ — způsobující, že přecházejí z jednoho lesa do druhého; vayasyaiḥ — s přáteli stejného vĕku; vaktram — tváře; vraja-īśa — Mahārāje Nandy; sutayoḥ — dvou synů; anuveṇu-juṣṭam — jež mají flétny; yaiḥ — jimiž; vā — nebo; nipītam — vstřebávané; anurakta — láskyplné; kaṭa-akṣa — pohledy; mokṣam — vydávající.


Text

(Gopi řekly:) „Ó přítelkynĕ, oči, které vidí překrásné tváře synů Maharaje Nandy, jsou vskutku šťastné. Když tito dva synové vcházejí do lesa, obklopeni svými přáteli, ženou před sebou krávy, své flétny přikládají k ústům a s láskou pohlížejí na obyvatele Vrindávanu. Myslíme si, že pro ty, kdo mají oči, není nic dokonalejšího, co by mohli zhlédnout.“

Purport

Má-li človĕk dostatek štĕstí, může Krsnu vidĕt stále, tak jako gopi. V Brahma-samhitĕ je řečeno, že mudrci, jejichž oči jsou potřeny balzámem čisté lásky, mohou v nitru svého srdce neustále vidĕt podobu Syamasundara (Krsny). Tento verš ze Srimad-Bhagavatamu (10.21.7) zpívaly gopi při příchodu období sarat.