aṭati — jdeš; yat — když; bhavān — Ty, Pane; ahni — ve dne; kānanam — do lesa; truṭiḥ — půl vteřiny; yugāyate — vypadá jako yuga; tvām — Tebe; apaśyatām — tĕch, kdo nevidí; kuṭila-kuntalam — ozdobenou loknami vlasů; śrī- -mukham — krásnou tvář; ca — a; te — Tvoji; jaḍaḥ — hlupák; udīkṣatām — dívat se na; pakṣma-kṛt — ten, kdo stvořil řasy; dṛśām — očí.

(Gopi řekly:) „Ó Krsno, když jdeš ve dne do lesa a my nevidíme Tvoji sladkou tvář, lemovanou překrásnými kadeřavými vlasy, půl vteřiny nám připadá jako celý vĕk. A stvořitele, jenž na naše oči, kterými se na Tebe díváme, umístil víčka, považujeme jednoduše za hlupáka.“