atithi-viprera anna khāila tina-bāra
pāche gupte sei vipre karila nistāra
atithi — host; viprera — brāhmaṇy; anna — jídlo; khāila — snĕdl; tina-bāra — třikrát; pāche — potom; gupte — v soukromí; sei — tohoto; vipre — brāhmaṇu; karila — učinil; nistāra — vysvobození.
Příbĕh o osvobození tohoto brahmany je následující. Jeden brahmana, který cestoval po celé zemi z jednoho poutního místa na druhé, přišel do Navadvípu a stal se hostem v domĕ Jagannatha Misry. Jagannatha Misra mu dal vše potřebné k vaření a brahmana si připravil jídlo. Když ale začal toto jídlo v meditaci obĕtovat Visnuovi, přišel tam malý Nimai a začal to jídlo jíst. Brahmana proto považoval celé obĕtování za zmařené. Na žádost Jagannatha Misry uvařil podruhé, ale když začal meditovat, dítĕ znovu přišlo a začalo jíst, čímž celé obĕtování zase pokazilo. Na žádost Jagannatha Misry uvařil brahmana potřetí, ale i tehdy tam Pán přišel a pustil se do jídla, přestože byl zamčený v místnosti a všichni spali, neboť už bylo pozdĕ v noci. Brahmana si myslel, že Pán Visnu nechce ten den přijmout jeho jídlo a že mu je tedy určeno se postit. Velice se znepokojil a nahlas volal haya haya – „Co se to stalo! Co se to stalo!“ Když Pán Caitanya Mahaprabhu vidĕl brahmanu tak rozrušeného, řekl mu: „Původnĕ jsem byl synem Yasody. Tehdy jsi také přišel jako host do domu Nandy Maharaje a Já jsem tĕ takto pozlobil. Tvoje oddanost Mĕ velice tĕší, a proto jím jídlo, které jsi uvařil.“ Brahmana pochopil, jakou přízeň mu Pán projevil, a byl šťastný a zaplavený láskou ke Krsnovi. Byl Pánu vdĕčný, protože to považoval za velké požehnání. Pán ho potom požádal, aby o tom nikomu neříkal. Tato zábava je obšírnĕ popsána v páté kapitole Ādi-khandy Caitanya-bhagavaty.