daṇḍa śuni' 'viśvāsa' ha-ila parama duḥkhita
śuniyā prabhura daṇḍa ācārya harṣita
daṇḍa — trest; śuni' — když slyšel; viśvāsa — Kamalākānta Viśvāsa; ha-ila — byl; parama — velice; duḥkhita — nešťastný; śuniyā — když slyšel; prabhura — Pána Caitanyi Mahāprabhua; daṇḍa — trest; ācārya — Śrī Advaita Ācārya; harṣita — velmi rád.
Jakmile se Kamalakanta Visvasa doslechl o trestu, který mu udĕlil Sri Caitanya Mahaprabhu, byl velice nešťastný. Když se o nĕm však dozvĕdĕl Advaita Prabhu, velice Ho to potĕšilo.
V Bhagavad-gitĕ (9.29) Pán říká: samo 'ham sarva-bhutesu na me dvesyo 'sti na priyah – „Vůči nikomu nechovám zášť a nikomu nestraním. Jsem stejnĕ naklonĕný všem.“ Jelikož je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, naklonĕný všem stejnĕ, nikdo se nemůže stát Jeho nepřítelem ani přítelem. Jelikož jsou všichni částmi neboli syny Nejvyšší Osobnosti Božství, Pán nemůže být předpojatý a chovat se k nĕkomu jako přítel a k nĕkomu jako nepřítel. Když tedy Pán Caitanya Mahaprabhu potrestal Kamalakantu Visvase tím, že mu nedovolil za Ním přijít, což pro nĕho byl velmi tvrdý trest, Sri Advaita Prabhu pochopil skrytý význam tohoto trestu, a proto mĕl radost, neboť oceňoval, že Pán ve skutečnosti prokázal Kamalakantovi Visvasovi přízeň. Z toho důvodu nebyl vůbec nešťastný. Oddaní by mĕli mít z každého jednání svého Pána, Nejvyšší Osobnosti Božství, vždy jen radost. Oddaný se může ocitnout v nesnázích nebo být obklopen bohatstvím, ale obojí by mĕl přijímat jako dary Nejvyšší Osobnosti Božství a radostnĕ sloužit Pánu za všech okolností.
