सततं कीर्तयन्तो मां यतन्तश्च दृढव्रताः ।
नमस्यन्तश्च मां भक्त्या नित्ययुक्ता उपासते ॥१४॥

satataḿ kīrtayanto māḿ

yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ

namasyantaś ca māḿ bhaktyā

nitya-yuktā upāsate

satatam — vždy; kīrtayantaḥ — opěvující; mām — Mě; yatantaḥ — usilovně se snažící; ca — také; dṛḍha-vratāḥ — s rozhodností; namasyantaḥ — klanící se; ca — a; mām — Mně; bhaktyā — s oddaností; nitya-yuktāḥ — trvale zaměstnáni; upāsate — uctíváním.


Text

Tyto velké duše vždy s velkou rozhodností opěvují Mou slávu, klaní se přede Mnou a tak Mě neustále s oddaností uctívají.

Purport

Mahatmu nelze vytvořit “onálepkováním” obyčejného člověka. Zde čteme, podle čeho se mahatma pozná: neustále opěvuje slávu Nejvyššího Pána Krsny, Osobnosti Božství. Nemá žádnou jinou starost; stále se věnuje oslavování Pána. To znamená, že není impersonalista. Oslavováním se rozumí nutnost opěvovat Nejvyššího Pána, velebit Jeho svaté jméno, věčnou podobu, transcendentální vlastnosti a neobyčejné zábavy. To vše se musí opěvovat. Mahatma je tedy poután k Nejvyšší Osobnosti Božství.

Toho, kdo lpí na brahmajyoti, neosobním rysu Nejvyššího Pána, Bhagavad-gita jako mahatmu neuvádí. V dalším verši ho líčí jinak. Mahatma je vždy zaměstnán různými činnostmi oddané služby, jež jsou popsány ve Srimad-Bhagavatamu — nasloucháním o Visnuovi a opěvováním Visnua, ne nějakého poloboha nebo člověka. To je oddanost: sravanam kirtanam visnoh, a smaranam — vzpomínání na Něho. Takový mahatma je pevně rozhodnut získat nakonec společnost Nejvyššího Pána na úrovni kterékoliv z pěti transcendentálních ras. Aby dosáhl tohoto úspěchu, zapojuje všechny činnosti — mysli, těla i hlasu, naprosto všeho — do služby Nejvyššímu Pánu, Sri Krsnovi. To se nazývá úplné vědomí Krsny.

K oddané službě patří určité stanovené činnosti, které vyžadují rozhodnost — například držet půst v některé dny, jako je jedenáctý den po novu a úplňku (Ekadasi) a den zjevení Pána. Tato pravidla předkládají velcí acaryové těm, kdo se skutečně ucházejí o přijetí do společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství v transcendentálním světě. Mahatmové, velké duše, je všechna striktně dodržují, a proto zaručeně dosáhnou vytouženého cíle.

Jak je uvedeno ve druhém verši této kapitoly, oddaná služba je nejen snadná, ale také ji každý může vykonávat s radostnou náladou. Člověk se nemusí podrobovat žádné přísné askezi. Tento život může zasvětit oddané službě, pod vedením zkušeného duchovního učitele, bez ohledu na to, zda je hospodář, sannyasi nebo brahmacari — v jakémkoliv postavení a kdekoliv na světě může prokazovat oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství a tak se stát skutečným mahatmou, velkou duší.