brahmaṇy ādhāya karmāṇi
sańgaḿ tyaktvā karoti yaḥ
lipyate na sa pāpena
padma-patram ivāmbhasā
brahmaṇi — Nejvyšší Osobnosti Božství; ādhāya — odevzdávající; karmāṇi — všechny činy; saṅgam — ulpívání; tyaktvā — zříkající se; karoti — koná; yaḥ — kdo; lipyate — je dotčen; na — nikdy; saḥ — on; pāpena — hříchem; padma-patram — list lotosu; iva — jako; ambhasā — vodou.
Slovo brahmani zde znamená na úrovni vědomí Krsny. Hmotný svět je souhrnným projevem tří kvalit hmotné přírody, odborně zvaným pradhana. Védské hymny sarvam hy etad brahma (Mandukya Upanisad 2) a tasmad etad brahma nama rupam annam ca jayate (Mundaka Upanisad 1.2.10), jakož i verš mama yonir mahad brahma v Bhagavad-gitě (14.3) vyjadřují, že vše v hmotném světě je projevem Brahmanu — a přestože jsou následky projevené různě, neliší se od příčiny. V Īsopanisadě stojí, že všechno je spojené s Nejvyšším Brahmanem neboli Krsnou, a proto všechno patří pouze Jemu. Ten, kdo dobře ví, že vše patří Krsnovi, že On je majitelem všeho, a že je proto vše zapojené do služby Pánu, přirozeně nemá co do činění s výsledky svých činností, ať jsou ctnostné či hříšné. Dokonce i hmotné tělo, které je darem od Pána určeným k určité činnosti, může být zaměstnáno v jednání s vědomím Krsny. Potom se ho netýká znečištění reakcemi za hříšné činy, stejně jako se list lotosu nenamočí, přestože roste ve vodě. Pán také říká v Gitě (3.30): mayi sarvani karmani sannyasya — “Všechny své činy odevzdej Mně (Krsnovi).” Závěrem lze tedy říci, že ten, komu chybí vědomí Krsny, jedná podle pojetí hmotného těla a smyslů, ale osoba vědomá si Krsny jedná v souladu s poznáním, že tělo je Krsnovým vlastnictvím, a proto má být zaměstnáno ve službě Jemu.