Člověk, který má vědomí Krsny, nevyvíjí příliš velké úsilí ani na zaopatřování svého těla. Je spokojený s tím, co přijde samo od sebe. Nežebrá ani si nepůjčuje — poctivě pracuje jak nejlépe umí a spokojí se s čímkoliv, co svou poctivou prací získá. V otázce svého živobytí je tedy nezávislý. Nepřijme službu nějakému člověku, která by bránila jeho vlastní službě, rozvíjení vědomí Krsny. V zájmu služby Pánu se nicméně může podílet na jakémkoliv jednání, aniž by ho rozrušovala dvojnost hmotného světa, pociťovaná v podobě tepla a zimy nebo utrpení a štěstí. Ten, kdo si je vědom Krsny, stojí nad dvojností, neboť se nezdráhá jednat jakýmkoliv způsobem, aby Krsnu uspokojil. Proto je ve stejném rozpoložení, ať už se dostaví úspěch či neúspěch. Tyto příznaky lze vidět u toho, kdo má v plné míře transcendentální poznání.