Být vždy aktivní je povahou duše — není to otázka života ve vtěleném stavu. Bez duše se hmotné tělo nemůže pohybovat. Tělo je pouze neživý nástroj určený k tomu, aby ho ovládala duše, která je vždy aktivní a ani na okamžik svou činnost nezastaví. Jako taková musí být zaměstnána příznivým jednáním s vědomím Krsny, protože jinak se zaměstná činnostmi nařizovanými matoucí energií. Ve styku s hmotnou energií je duše ovlivněna hmotnými kvalitami, a aby se od takových svazků očistila, musí plnit povinnosti předepsané v sastrách. Je-li však přímo zaměstnána jednáním s vědomím Krsny — což je její přirozenost — pak vše, co udělá, pro ni bude automaticky prospěšné. Srimad-Bhagavatam (1.5.17) to dokládá:

tyaktva sva-dharmam caranambujam harer
bhajann apakvo 'tha patet tato yadi
yatra kva vabhadram abhud amusya kim
ko vartha apto 'bhajatam sva-dharmatah

“Pokud se někdo uchýlí k jednání s vědomím Krsny, nic neztrácí a nepřináší mu to žádnou újmu, i kdyby dokonale neplnil povinnosti předepsané v sastrách a náležitě nevykonával oddanou službu, či dokonce kdyby poklesl. Když se naproti tomu někdo řídí všemi pokyny saster určenými k očištění, ale není si vědom Krsny, co mu to bude platné?” Očista je nezbytná k tomu, aby živá bytost dospěla k vědomí Krsny. Sannyasa nebo jakýkoliv jiný očistný proces je tedy pomůckou k dosažení konečného cíle — být si vědom Krsny — bez čehož je vše považováno za neúspěšné.