Dhrtarastru muselo velmi potěšit, když slyšel, že Arjuna nemá v úmyslu bojovat a chce opustit bojiště a živit se žebráním. Sañjaya ho ale znovu zklamal tím, že Arjunu popsal jako bojovníka schopného zabíjet své nepřátele (parantapah). Přestože byl Arjuna kvůli rodinným citům v tuto chvíli přemožen nepatřičným zármutkem, odevzdal se Krsnovi, nejvyššímu duchovnímu mistrovi, jako žák. To naznačovalo, že bude brzy zbaven nářku pocházejícího z citového vztahu k rodině, osvícen dokonalým poznáním o seberealizaci neboli vědomím Krsny, a pak bude nepochybně bojovat. Dhrtarastrova radost tak má být zkažena, neboť Arjuna bude Krsnou osvícen a bude bojovat až do konce.