indriyāṇām — smyslů; hi — zajisté; caratām — bloumání; yat — s čím; manaḥ — mysl; anuvidhīyate — začne se neustále zabývat; tat — to; asya — jeho; harati — unáší; prajñām — inteligenci; vāyuḥ — vítr; nāvam — loď; iva — jako; ambhasi — na vodě.

Tak jako na vodě silný vítr odvane loď, i jediný z bloumajících smyslů, na který se zaměří mysl, může odnést inteligenci člověka.