Jednání s vědomím Krsny neboli ve prospěch Krsny bez očekávání smyslového požitku je tou nevyšší transcendentální úrovní práce. Ani malý náznak takového jednání s sebou nenese žádnou újmu a nikdy se neztratí. Na hmotné úrovni je nutné každou započatou práci dokončit; jinak je veškerá snaha neúspěšná. Jakákoliv práce započatá s vědomím Krsny však přináší trvalý účinek, a to i když zůstane nedokončená. Konatel tedy nic neztrácí, ani když je práce, kterou konal s vědomím Krsny, neúplná. Jedno procento vykonané s vědomím Krsny mu přinese trvalé výsledky, a tak příště začne u druhého procenta; pro hmotnou činnost ovšem platí, že když není úspěch stoprocentní, nepřinese to žádný užitek. Ajamila plnil svou povinnost s několika procenty vědomí Krsny, ale výsledek, ze kterého se nakonec těšil, byl milostí Pána stoprocentní. Ve Srimad-Bhagavatamu (1.5.17) je v této souvislosti jeden pěkný verš:

tyaktva sva-dharmam caranambujam harer
bhajann apakvo 'tha patet tato yadi
yatra kva vabhadram abhud amusya kim
ko vartha apto 'bhajatam sva-dharmatah

“Pokud se někdo zřekne svých předepsaných povinností, jedná s vědomím Krsny a potom poklesne, jelikož svou práci nedokončí — co ztratí? A co může získat ten, kdo jen koná své hmotné povinnosti, byť i dokonale?”

Hmotné činnosti a jejich výsledky přestávají existovat společně s tělem. Práce konaná s vědomím Krsny však přivádí dotyčného znovu k vědomí Krsny, dokonce i po opuštění těla. Přinejmenším je jisté, že dostane příležitost narodit se opět jako člověk; buď v rodině pokročilého brahmany, nebo v bohaté aristokratické rodině, což mu připraví dobré podmínky k dalšímu pokroku. Tak jedinečné vlastnosti má práce konaná s vědomím Krsny.