Tímto veršem Pán Krsna uzavírá část, ve které učí o neměnné duši. Když tuto nesmrtelnou duši různými způsoby popisuje, prokazuje její věčnost a dočasnost těla. Arjuna jakožto ksatriya by proto neměl zanechávat plnění své povinnosti ze strachu, že jeho děd a učitel — Bhisma a Drona — zahynou v boji. Podle Sri Krsny je třeba věřit, že existuje duše, která se liší od hmotného těla; a ne že nic takového jako duše není nebo že příznaky života se vyvíjejí na určitém stupni završení vývoje hmoty, který je výsledkem vzájemného působení chemických látek. Přestože je duše nesmrtelná, násilí se nedoporučuje, ale v době války — kdy je ho skutečně zapotřebí — se jeho použití připouští. Tato potřeba však musí být ospravedlněna schválením Pána, nikoliv rozmarem nějakého člověka.