Skutečné odříkání znamená, že se živá bytost neustále považuje za nedílnou část Nejvyššího Pána, a proto je přesvědčena, že nemá právo užívat si výsledků své práce. Jelikož je částí Nejvyššího Pána, výsledků její práce si musí užívat Nejvyšší Pán. To je vědomí Krsny. Ten, kdo jedná s vědomím Krsny, je skutečný sannyasi, osoba ve stavu odříkání. Díky takovému smýšlení je živá bytost spokojená, protože její činy jsou určeny Nejvyššímu. Potom není poutána k ničemu hmotnému, zvykne si nevyhledávat blaženost v ničem kromě transcendentálního štěstí plynoucího ze služby Pánu. Předpokládá se, že sannyasi je prostý reakcí za své dřívější činnosti, ale ten, kdo si je vědom Krsny, dosahuje této dokonalosti automaticky a nemusí kvůli tomu ani přijímat takzvaný stav odříkání. Úroveň, kdy je jeho mysl v takovém rozpoložení, se nazývá yogarudha, dokonalá úroveň yogy. Ve třetí kapitole je řečeno: yas tv atma-ratir eva syat — ten, kdo je spokojen ve svém nitru, se nebojí žádné reakce za své jednání.