Ve védské literatuře je doporučeno dávat milodary osobám, které se věnují duchovním činnostem. Nikde se nedoporučuje dobročinnost bez rozlišování — vždy se hledí na duchovní dokonalost. Proto je doporučeno dávat milodary na poutních místech, při zatmění měsíce či slunce, na konci měsíce, kvalifikovanému brahmanovi nebo vaisnavovi (oddanému) a také v chrámech. Je třeba je dávat bez myšlenek na odměnu. Někdy se ze soucitu dávají milodary chudým, ale pokud jich nejsou hodni, nepřinese to dárci žádný duchovní pokrok. Vedy tedy neradí dávat milodary neuváženým způsobem.