Každý, kdo se chce setkat s Krsnou, nejvyšší ze všech Osobností Božství, na planetě Krsnaloce v duchovním nebi a být s Ním důvěrně spojen, musí přijmout za svůj zde uvedený návod, jak jej přednesl sám Nejvyšší. Tento verš je proto považován za esenci Bhagavad-gity. Bhagavad-gita je kniha určená podmíněným duším, které jednají v hmotném světě s cílem ovládat přírodu a neznají pravý, duchovní život. Má jim ukázat, jak mohou poznat svou duchovní existenci a svůj věčný vztah s nejvyšší duchovní osobností, a poučit je, jak se vrátit domů, zpátky k Bohu. Tento verš jasně udává proces, kterým lze dosáhnout úspěchu v duchovní činnosti — oddanou službu.

Pokud jde o práci, je třeba všechnu svou energii přeorientovat na jednání spojené s vědomím Krsny. V Bhakti-rasamrta-sindhu (1.2.255) stojí:

anasaktasya visayan
yatharham upayuñjatah
nirbandhah krsna-sambandhe
yuktam vairagyam ucyate

Nikdo by neměl konat jinou práci než takovou, která je ve vztahu ke Krsnovi. Té se říká krsna-karma. Je možné být zaměstnán různými činnostmi, ale nemá se lpět na jejich výsledku. Někdo například může obchodovat, ale aby tuto činnost změnil v jednání s vědomím Krsny, musí obchodovat pro Krsnu. Je-li Krsna majitelem obchodu, má mít požitek ze zisku On. Pokud obchodník vlastní tisíce dolarů a všechny je má obětovat Krsnovi, může to udělat. Tak vypadá práce pro Krsnu. Místo stavění velké budovy určené k vlastnímu požitku smyslů může postavit pěkný chrám pro Krsnu, uvést do něj Božstvo Krsny a postarat se o to, aby se Božstvu sloužilo, jak se uvádí v autorizovaných knihách o oddané službě. To vše je krsna-karma. Člověk nemá ulpívat na výsledku své práce. Má ho obětovat Krsnovi a přijmout zbytky po oběti jako prasadam. Když pro Krsnu postaví velkou budovu a uvede do ní Božstvo Krsny, neznamená to, že v ní nemůže bydlet; musí si ale uvědomovat, že jejím majitelem je Krsna. To se nazývá vědomí Krsny. Pokud někdo není schopen postavit Krsnovi chrám, může chrám uklízet. To je také krsna-karma. Nebo se může starat o zahradu. Každý, kdo vlastní půdu — alespoň v Indii má i chudý člověk nějaký pozemek — ji může použít pro Krsnu tak, že na ní bude pěstovat květiny, které pak Krsnovi obětuje. Může zasít semena keříků tulasi, protože jejich lístky jsou velice důležité a Krsna to doporučuje v Bhagavad-gitě. Patram puspam phalam toyam — Krsna chce, aby jsme Mu obětovali lístek, květ, ovoce nebo vodu. Taková oběť Ho uspokojí. A lístkem se zvláště myslí lístek tulasi. Můžeme tedy zasít tulasi a zalévat ji — tak může i ten nejchudší člověk sloužit Krsnovi. To jsou některé příklady práce pro Krsnu.

Slovo mat-paramah poukazuje na toho, pro koho je nejvyšší dokonalostí života mít Krsnovu společnost v Jeho svrchovaném sídle. Nechce dosáhnout vyšších planet, jako je Měsíc a Slunce či nebeské planety, a dokonce ani Brahmaloky, která je v tomto vesmíru nejvýše. Nijak ho to nepřitahuje; láká ho jedině duchovní nebe. A ani tam se nespokojí s pouhým splynutím se září brahmajyoti, jelikož se chce dostat na nejvýše ležící duchovní planetu — Krsnaloku neboli Goloku Vrndavanu. Ví o ní vše, a žádná jiná planeta ho proto nezajímá. Slovo mad-bhaktah vyjadřuje, že se plně věnuje oddané službě, konkrétně jejím devíti procesům: naslouchání, opěvování, vzpomínání, uctívání, sloužení Pánovým lotosovým nohám, nabízení modliteb, plnění Pánových pokynů, jednání jako Jeho přítel a odevzdání Mu všeho. Je možné se zaměstnávat všemi devíti způsoby oddané služby, osmi, sedmi nebo i jedním z nich, což každého zaručeně dovede k dokonalosti.

Velice důležitý je výraz saṅga-varjitah. Je třeba se vyvarovat společnosti osob, jež se staví proti Krsnovi. To se netýká pouze ateistů, ale i těch, které přitahuje plodonosná práce a myšlenková spekulace. Čistá podoba oddané služby je popsána v Bhakti-rasamrta-sindhu (1.1.11):

anyabhilasita-sunyam
jñana-karmady-anavrtam
anukulyena krsnanu-
silanam bhaktir uttama

V tomto verši Srila Rupa Gosvami dává jasně najevo, že chce-li někdo konat čistou oddanou službu, musí být oproštěn od veškerého hmotného znečištění. Nesmí být ve styku s těmi, kteří propadli plodonosným činnostem a myšlenkové spekulaci. Když takto prostý nežádoucí společnosti a znečištění hmotnými touhami rozvíjí příznivým způsobem poznání o Krsnovi, nazývá se to čistá oddaná služba. Ānukulyasya saṅkalpah pratikulyasya varjanam (Hari-bhakti-vilasa 11.676) — je třeba myslet na Krsnu a jednat pro Krsnu s příznivým, nikoliv s nepříznivým postojem. Kamsa byl nepřítel Krsny a od chvíle Krsnova narození neustále různě plánoval, jak Ho zabít. A jelikož se mu to nikdy nepodařilo, bez ustání na Něho myslel. Při práci, při jídle i ve spánku si byl vždy v každém ohledu vědom Krsny, ale toto vědomí Krsny nebylo pozitivní. Přestože tedy na Krsnu myslel dvacet čtyři hodin denně, byl to démon a Krsna ho nakonec zabil. Každý, koho Krsna zabije, samozřejmě ihned dosáhne osvobození, ale to není cíl čistého oddaného. Ten netouží ani po osvobození, ani se nechce dostat na svrchovanou planetu Goloku Vrndavanu. Jeho jediným cílem je sloužit Krsnovi, ať je to kdekoliv.

Oddaný Krsny je ke všem přátelský. Z toho důvodu je zde uvedeno, že nemá nepřátele (nirvairah). Jak je to možné? Oddaný, který si je vědom Krsny, ví, že jedině oddaná služba Krsnovi může každého zbavit všech problémů. Zná to z vlastní zkušenosti, a proto chce tento systém jednání s vědomím Krsny uvést do lidské společnosti. Dějiny zaznamenaly mnoho příkladů oddaných Pána, kteří pro šíření vědomí Boha riskovali svůj život. Známým vzorem je Pán Ježíš Kristus. Neoddaní ho ukřižovali, ale on svůj život obětoval tomu, aby šířil vědomí Boha. Bylo samozřejmě povrchní si myslet, že ho skutečně zabili. V Indii je také mnoho vzorů, jako Thakura Haridasa a Prahlada Maharaja. Proč tak riskovali? Protože chtěli rozšířit vědomí Krsny, a to je obtížné. Osoba vědomá si Krsny ví, že když někdo trpí, je to kvůli tomu, že zapomněl na svůj věčný vztah s Krsnou. Největším darem, který může člověk dát lidské společnosti, je tedy zbavit svého bližního všech hmotných problémů tak, že ho bude učit o Krsnovi. Tímto způsobem čistý oddaný slouží Pánu-jeho prostřednictvím je Krsna tolik milostivý i k obyčejným lidem. Teď si můžeme představit, jak milostivý je Krsna k těm, kteří Mu prokazují službu a riskují pro Něho všechno. Proto je jisté, že se po opuštění těla dostanou na svrchovanou planetu.

Souhrnem lze říci, že Krsna projevil dočasnou vesmírnou podobu, podobu času, který pohlcuje vše, i čtyřrukou podobu Visnua. Krsna je tedy zdrojem všech těchto projevů. Není to tak, že by Krsna byl projevem původní visva-rupy či Visnua. Krsna je původem všech podob. Existují statisíce Visnuů, ale oddaný se zaměřuje pouze na původní podobu Krsny, dvourukého Syamasundaru. V Brahma-samhitě je uvedeno, že ti, kteří jsou láskou a oddaností poutáni k Syamasundarovi, Ho mohou neustále vidět ve svém srdci a nevidí nic jiného. Měli bychom tedy pochopit myšlenku jedenácté kapitoly, kterou je, že podoba Krsny je stěžejní a svrchovaná.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k jedenácté kapitole Srimad Bhagavad-gity, pojednávající o vesmírné podobě.