तां विलोक्य मनुः प्राह नातितुष्टमना गुरुम् ॥१६॥
hotus tad-vyabhicāreṇa
kanyelā nāma sābhavat
tāḿ vilokya manuḥ prāha
nātituṣṭamanā gurum
hotuḥ — kněze; tat — yajñi, oběti; vyabhicāreṇa — tím narušením; kanyā — dcera; ilā — Ilā; nāma — jménem; sā — ta dcera; abhavat — narodila se; tām — ji; vilokya — když viděl; manuḥ — Manu; prāha — řekl; na — ne; atituṣṭamanāḥ — příliš spokojen; gurum — svému guruovi.
Manu začal s touto obětí, aby získal syna, ale žádost jeho ženy rozptýlila obětujícího kněze, a tak se narodila dcera jménem Ila. Když Manu uviděl dceru, nebyl příliš spokojen. Promluvil tedy ke svému guruovi Vasisthovi.
Jelikož byl Manu bez potomstva, měl z narození dítěte radost, přestože to byla dcera, a pojmenoval ji Ila. Později však již nebyl příliš spokojen, že má místo syna dceru. Jelikož neměl žádné potomky, byl jistě rád, že se mu narodila Ila, ale jeho radost neměla dlouhého trvání.
