taḿ tvāḿ vayaḿ nātha samujjihānaḿ
saroja-nābhāticirepsitārtham
dṛṣṭvā gatā nirvṛtam adya sarve
gajā davārtā iva gāńgam ambhaḥ
tam — ó Pane; tvām — Tebe; vayam — my všichni; nātha — ó vládce; samujjihānam — jež ses před námi nyní zjevil v celé své slávě; saroja- nābha — ó Pane, jehož pupek připomíná lotosový květ či z jehož pupku vyrůstá lotos; ati-cira — po nesmírně dlouhou dobu; īpsita — toužící; artham — po konečném cíli života; dṛṣṭvā — vidící; gatāḥ — v našich očích; nirvṛtam — transcendentální štěstí; adya — dnes; sarve — my všichni; gajāḥ — sloni; dava-artāḥ — soužení v lesním požáru; iva — jako; gāṅgam ambhaḥ — s vodou z Gangy.
Oddaní Pána si neustále velice přejí spatřit Nejvyššího Pána tváří v tvář, ale nevyžadují od Něho, aby se jim zjevil. Pro čistého oddaného by tento požadavek byl v rozporu s oddanou službou. Sri Caitanya Mahaprabhu tuto lekci učí ve své Siksastace. Adarsanan marma-hatam karotu va. Oddaný vždy touží spatřit Pána tváří v tvář, ale i když je zoufalý, že Pána nevidí — byť i život za životem — nikdy Pánovi nebude přikazovat, aby se zjevil. To je známka čisté oddanosti. Proto v tomto verši nacházíme slovo ati-cira-ipsita-artham, což znamená, že oddaný se velice dlouho uchází o možnost vidět Pána. Pokud se Pán oddanému zjeví proto, že si to sám přeje, oddaný je nesmírně šťastný; jako Dhruva Maharaja, když osobně spatřil Nejvyšší Osobnost Božství. Když Dhruva Maharaja uviděl Pána, nechtěl Ho žádat o žádné požehnání. Pouhým pohledem na Pána se cítil tak uspokojen, že Ho nechtěl o nic prosit (svamin krtartho 'smi varam na yace). Čistý oddaný je neustále zaměstnán oddanou službou Pánu — bez ohledu na to, zda Pána vidí nebo ne — a vždy doufá, že jednou se mu Pán bude chtít zjevit, a že Ho tedy bude moci spatřit tváří v tvář.