yac-cakṣur āsīt taraṇir deva-yānaḿ
trayīmayo brahmaṇa eṣa dhiṣṇyam
dvāraḿ ca mukter amṛtaḿ ca mṛtyuḥ
prasīdatāḿ naḥ sa mahā-vibhūtiḥ
yat — ten, kdo; cakṣuḥ — oko; āsīt — stal se; taraṇiḥ — bůh Slunce; deva- yānam — božstvo, které vládne cestě osvobození polobohů; trayī-mayaḥ — poskytující vedení ohledně védského poznání kategorie karma-kāṇḍa; brahmaṇaḥ — nejvyšší pravdy; eṣaḥ — toto; dhiṣṇyam — místo realizace; dvāram ca — jakož i brána; mukteḥ — k osvobození; amṛtam — cesta věčného života; ca — také; mṛtyuḥ — příčina smrti; prasīdatām — kéž je spokojen; naḥ — s námi; saḥ — tento Nejvyšší Pán; mahā-vibhūtiḥ — všemocný.
Bůh Slunce je pokládán za hlavního z polobohů. Je rovněž pokládán za poloboha, který střeží severní stranu vesmíru. Také napomáhá v pochopení Véd. Brahma-samhita (5.52) to potvrzuje:
yac-caksur esa savita sakala-grahanam
raja samasta-sura-murtir asesa-tejah
yasyajñaya bhramati sambhrta-kala-cakro
govindam adi-purusam tam aham bhajami
“Slunce, které oplývá nekonečnou září, je králem všech planet a zpodobením dobré duše. Je jako oko Nejvyššího Pána. Uctívám prvotního Pána Govindu, na jehož nařízení Slunce putuje svou cestou, usazené na kole času.” Slunce je skutečně okem Pána. Ve védských mantrách je řečeno, že nikdo nemůže vidět, dokud nevidí Nejvyšší Osobnost Božství. Žádná živá bytost na jakékoliv planetě by bez slunečního svitu nic neviděla. Proto je Slunce považováno za oko Nejvyššího Pána. To je zde potvrzeno slovy yac-caksur asit a v Brahma-samhitě slovy yac-caksur esa savita. Slovo savita označuje boha Slunce.