didṛkṣavo yasya padaḿ sumańgalaḿ
vimukta-sańgā munayaḥ susādhavaḥ
caranty aloka-vratam avraṇaḿ vane
bhūtātma-bhūtāḥ suhṛdaḥ sa me gatiḥ
didṛkṣavaḥ — ti, kdo chtějí vidět (Nejvyššího Pána, Osobnost Božství); yasya — Jeho; padam — lotosové nohy; su-maṅgalam — dokonale příznivé; vimukta-saṅgāḥ — ti, kdo jsou zcela zbaveni vlivu hmoty; munayaḥ — velcí mudrci; su-sādhavaḥ — ti, kdo mají vysoce pokročilé duchovní vědomí; caranti — praktikují; aloka-vratam — sliby stavů brahmacarya, vānaprastha nebo sannyāsa; avraṇam — bez jediné chyby; vane — v lese; bhūta-ātma- bhūtāḥ — ti, kdo pohlížejí stejně na všechny živé bytosti; suhṛdaḥ — ti, kdo jsou přáteli všech; saḥ — tentýž Nejvyšší Pán; me — můj; gatiḥ — cíl.
Tento verš popisuje kvalifikace oddaných nebo osob s vysoce pokročilým duchovním vědomím. Oddaní vždy pohlížejí na každého stejně a nevidí rozdíly mezi nižšími a vyššími třídami. Panditah sama-darsinah. Každého vidí jako duši, která je nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak mohou Nejvyššího Pána hledat. Jelikož chápou, že Nejvyšší Osobnost Božství je přítelem každého (suhrdam sarva-bhutanam), jednají jménem Nejvyššího Pána jako přátelé všech. Nerozlišují mezi jedním a druhým národem nebo společenskou vrstvou a kážou vědomí Krsny podle učení Bhagavad-gity všude. Díky tomu jsou schopni vidět lotosové nohy Pána. Takoví kazatelé vědomí Krsny se nazývají paramahamsové. Jak je vyjádřeno slovem vimukta-saṅga, nemají nic společného s hmotným podmíněním. Aby člověk spatřil Nejvyšší Osobnost Božství, musí přijmout útočiště u takového oddaného.