V Bhagavad-gitě je uvedeno, že každá živá bytost, ať člověk, polobůh, zvíře, pták, včela, nebo cokoliv jiného, je nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán a živá bytost jsou důvěrně spojeni jako otec a syn. Živá bytost na to bohužel vlivem styku s hmotou zapomíná a chce si nezávisle užívat hmotného světa podle svých vlastních plánů. Tuto iluzi (mayu) je velice těžké překonat. Maya zahaluje živou bytost na základě jejího přání zapomenout na Nejvyšší Osobnost Božství a vytvářet své vlastní plány, jak si užívat hmotného světa. Dokud toto znečištění trvá, podmíněná duše nebude schopna pochopit svou skutečnou totožnost a bude neustále, život za životem, pod vlivem iluze. Ato grha-ksetra-sutapta-vittair janasya moho 'yam aham mameti (Bhag. 5.5.8). Dokud není živá bytost osvícena, aby pochopila své skutečné postavení, bude ji přitahovat materialistický život, dům, země či půda, společnost, synové, rodina, okruh známých, bankovní konto a tak dále. Tím vším zahalená si bude stále myslet: “Jsem toto tělo a vše, co se s ním pojí, je moje.” Toto materialistické pojetí života je nesmírně těžké překonat, ale ten, kdo se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství — jako to učinil Gajendra, král slonů — dosáhne osvícení na úrovni Brahmanu.

brahma-bhutah prasannatma
na socati na kaṅksati
samah sarvesu bhutesu
mad-bhaktim labhate param

“Ten, kdo je v tomto transcendentálním postavení, se okamžitě dostává na úroveň Nejvyššího Brahmanu a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je nakloněn všem živým bytostem stejně. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně.” (Bg. 18.54) Jelikož oddaný je zcela na úrovni Brahmanu, žádné živé bytosti nic nezávidí (samah sarvesu bhutesu).