V hmotném světě dlí, kdo si myslí: “Jsem toto tělo a vše ve vztahu k mému tělu je moje.” Ato grha-ksetra-sutapta-vittair janasya moho 'yam aham mameti. To je příznakem hmotného života. Materialista si myslí: “To je můj dům, má půda, to je má rodina a můj stát” a tak dále. Avšak světci (munayah) kráčející ve stopách Narady Muniho znají pouze transcendentální láskyplnou službu Pánu bez jakékoliv touhy po smyslovém požitku. Anyabhilasita-sunyam jñana-karmady-anavrtam. Jediným zájmem těchto svatých oddaných je v tomto i příštím životě sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto jsou i oni absolutní, neboť nemají žádné jiné touhy. Jelikož jsou oproštěni od dualit spojených s hmotnou touhou, nazývají se sreyas-kamah. Jinými slovy, nezajímá je dharma (náboženství), artha (hospodářský rozvoj) a kama (smyslový požitek). Jediné, co je zajímá, je moksa, osvobození. Tato moksa neznamená splynutí s Nejvyšším, jak si myslí mayavadští filozofové. Caitanya Mahaprabhu vysvětlil, že skutečná moksa znamená přijmout útočiště u lotosových nohou Osobnosti Božství. Pán tuto skutečnost srozumitelně objasnil, když poučoval Sarvabhaumu Bhattacaryu. Sarvabhauma Bhattacarya chtěl opravit slovo mukti-pade ve Srimad-Bhagavatamu, ale Caitanya Mahaprabhu mu oznámil, že v Bhagavatamu není třeba opravovat jediné slovo. Vysvětlil, že mukti-pade se vztahuje na lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství, Visnua, jenž udílí mukti, a proto se nazývá Mukunda. Čistého oddaného nezajímají hmotné věci. Nestará se o náboženství, hospodářský rozvoj či smyslový požitek. Zajímá se jen o službu lotosovým nohám Pána.