tāḿ vīkṣya deva iti kanduka-līlayeṣad-
vrīḍāsphuṭa-smita-visṛṣṭa-kaṭākṣa-muṣṭaḥ
strī-prekṣaṇa-pratisamīkṣaṇa-vihvalātmā
nātmānam antika umāḿ sva-gaṇāḿś ca veda
tām — Ji; vīkṣya — když zpozoroval; devaḥ — Pán Śambhu; iti — takto; kanduka-līlayā — tím, jak si hrála s míčem; īṣat — nepatrným; vrīḍā — stydlivostí; asphuṭa — nepříliš výrazným; smita — s úsměvem; visṛṣṭa — vyslanými; kaṭākṣa-muṣṭaḥ — poražen pohledy; strī-prekṣaṇa — tím, jak hleděl na tuto půvabnou ženu; pratisamīkṣaṇa — a jak se Ona stále dívala na něho; vihvala-ātmā — jehož mysl byla vzrušená; na — ne; ātmānam — sebe; antike — (nacházející se) poblíž; umām — svou manželku, matku Umu; sva-gaṇān ca — a své společníky; veda — Pán Śiva vnímal.
Hmotná pouta tohoto světa fungují tak, že nádherná žena dokáže uchvátit urostlého muže a že pohledný muž dovede uchvátit půvabnou ženu. Takové věci se začaly dít, když Pán Siva pozoroval krásnou dívku, jež si hrála s míčem. Při takových činnostech velice výrazně působí vliv Amora. Když oba partneři pohlížejí jeden na druhého a pohybují obočím, jejich chtivé touhy čím dál více rostou. Právě k takovému vzájemnému probuzení chtíče došlo mezi Pánem Sivou a touto krásnou ženou, přestože hned vedle Sivy stála Uma a jeho společníci. Takto se muž a žena v hmotném světě navzájem přitahují. Na Pána Sivu by tato přitažlivost ve skutečnosti neměla působit, ale stal se obětí okouzlující síly Pána Visnua. Ṛsabhadeva vysvětluje povahu přitažlivosti způsobené chtíčem takto:
pumsah striya mithuni-bhavam etam
tayor mitho hrdaya-granthim ahuh
ato grha-ksetra-sutapta-vittair
janasya moho 'yam aham mameti
“Vzájemná přitažlivost mezi mužem a ženou je podstatou hmotné existence. Vlivem této mylné představy, která spoutává srdce muže a ženy dohromady, začíná být člověk přitahován ke svému tělu, domovu, majetku, dětem, příbuzným a bohatství. Zvětšuje svou životní iluzi a uvažuje v pojmech ,já a moje’.” (Bhag. 5.5.8) Když si muž a žena vyměňují chtivé pocity, stanou se oba oběťmi a budou různými způsoby připoutáni k tomuto hmotnému světu.