ata eva svayaḿ tad upakalpayāsmākaḿ bhagavataḥ parama-guros tava caraṇa-śata-palāśac-chāyāḿ vividha-vṛjina-saḿsāra-pariśramopaśamanīm upasṛtānāḿ vayaḿ yat-kāmenopasāditāḥ
ata eva — proto; svayam — Sám; tat — to; upakalpaya — prosím zařiď; asmākam — nás; bhagavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; parama-guroḥ — nejvyšší duchovní mistr; tava — Tebe; caraṇa — nohou; śata-palāśat — jako lotosové květy se stovkami okvětních lístků; chāyām — stín; vividha — různými; vṛjina — nebezpečnými situacemi; saṁsāra — tohoto podmíněného života; pariśrama — bolest; upaśamanīm — ulevující; upasṛtānām — oddaní, kteří přijali útočiště u Tvých lotosových nohou; vayam — my; yat — pro co; kāmena — touhami; upasāditāḥ — přivedeni blíže (k útočišti Tvých lotosových nohou).
Člověk musí pouze vyhledat útočiště ve stínu Pánových lotosových nohou. Tím překoná všechny hmotné potíže, které ho znepokojují; stejně jako když člověk přijde do stínu velkého stromu, ihned se mu uleví od palčivého žáru slunce, aniž by žádal o pomoc. Jediným zájmem podmíněné duše tedy mají být lotosové nohy Pána. Podmíněné duši, která trpí různými strastmi plynoucími z existence v hmotném světě, se může ulevit jedině tehdy, když vyhledá útočiště u Pánových lotosových nohou.