śṛṇvatāḿ gṛṇatāḿ vīryāṇy
uddāmāni harer muhuḥ
yathā sujātayā bhaktyā
śuddhyen nātmā vratādibhiḥ
śṛṇvatām — těch, kdo naslouchají; gṛṇatām — a opěvují; vīryāṇi — úžasné činnosti; uddāmāni — schopné zneutralizovat hřích; hareḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; muhuḥ — vždy; yathā — jako; su-jātayā — snadno uskutečněné; bhaktyā — oddanou službou; śuddhyet — může být očištěné; na — ne; ātmā — srdce a duše; vrata-ādibhiḥ — vykonáváním různých obřadů.
Každý může velice snadno zpívat a poslouchat svaté jméno Pána, a dosáhnout tak v duchovním životě extáze. Padma Purana říká:
namaparadha-yuktanam
namany eva haranty agham
avisranti-prayuktani
tany evartha-karani ca
I když někdo zpívá Hare Krsna maha-mantru s přestupky, může je odstranit, bude-li neochvějně pokračovat ve zpívání. Kdo přivykne této činnosti, bude neustále v čistém transcendentálním postavení a žádné hříšné reakce se ho nedotknou. Sukadeva Gosvami požádal krále Pariksita, aby této skutečnosti věnoval zvláštní pozornost. Vykonávání védských obřadů naopak nepřináší žádný prospěch. Díky takovým činnostem se živá bytost může přemístit na vyšší planetární soustavy, ale jak uvádí Bhagavad-gita (9.21): ksine punye martya-lokam visanti — až doba jejího požitku na nebeských planetách vyprší (jelikož rozsah výsledků jejích zbožných činností je omezený), bude se muset vrátit na Zemi. Snaha cestovat vesmírem nahoru a dolů tedy nemá žádný význam. Lépe je zpívat svaté jméno Pána, abychom se mohli zcela očistit a kvalifikovat pro návrat domů, zpátky k Bohu. To je smysl života a také jeho dokonalost.