अहो मयाधुना त्यक्तावकृतज्ञेन नीचवत् ॥२८॥
vṛddhāv anāthau pitarau
nānya-bandhū tapasvinau
aho mayādhunā tyaktāv
akṛtajñena nīcavat
vṛddhau — staří; anāthau — kteří neměli nikoho, kdo by se o ně staral; pitarau — můj otec a matka; na anya-bandhū — kteří neměli jiného přítele; tapasvinau — kteří podstoupili velké těžkosti; aho — běda; mayā — mnou; adhunā — v tu chvíli; tyaktau — byli opuštěni; akṛta-jñena — nevděčný; nīca-vat — jako ten nejodpornější člověk nízké třídy.
Můj otec a matka byli staří a neměli dalšího syna či přítele, který by o ně pečoval. Jelikož jsem se o ně nestaral, žili s velkými těžkostmi. Běda, nevděčně jsem je ponechal v takovém stavu jako odporný člověk nižší třídy.
Ve védské civilizaci se každý musí starat o brahmany, starce, ženy, děti a krávy. To je povinnost každého, a zvláště člověka z vyšší třídy. Kvůli stykům s prostitutkou zanechal Ajamila plnění všech svých povinností — nyní toho lituje a považuje se za zcela pokleslého.
