Mayavadská filozofie vidí vše jako kvalitativně totožné s Nejvyšší Osobností Božství, Nejvyšším Brahmanem, a proto vše považuje za hodné uctívání. Tato nebezpečná teorie mayavadské školy obrací lidi k ateismu. Na jejím základě si o sobě člověk myslí, že je Bůh, ale to není pravda. Jak uvádí Bhagavad-gita (maya tatam idam sarvam jagad avyakta-murtina), skutečnost je taková, že celý vesmírný projev je expanzí energií Nejvyššího Pána, které se projevují v hmotných prvcích a živých bytostech. Živé bytosti mylně považují hmotné prvky za zdroje určené k jejich požitku a o sobě si myslí, že jsou poživatelé. Ani živé bytosti, ani hmotné prvky však nejsou nezávislé; obojí jsou energie Pána. Původní příčinou hmotné a duchovní energie je Nejvyšší Osobnost Božství. I když je však expanze Pánových energií původní příčinou, neměli bychom si myslet, že se různými způsoby expandoval Sám Pán. Tyto teorie mayavadinů Pán odsuzuje v Bhagavad-gitě, když jasně říká: mat-sthani sarva-bhutani na caham tesv avasthitah — “Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.” Vše spočívá na Něm a vše je pouze expanzí Jeho energií, ale to neznamená, že vše je stejně hodné uctívání jako Pán Samotný. Hmotná expanze je pomíjivá, ale Pán nikoliv. Živé bytosti jsou části Pána, ale nejsou Samotný Pán; živé bytosti v tomto hmotném světě nejsou nepochopitelné, ale Pán je. Teorie, že Pánovy energie se Mu jakožto Jeho expanze vyrovnají, je mylná.