विषममतिर्न यत्र नृणां
त्वमहमिति मम तवेति च यदन्यत्र ।
विषमधिया रचितो यः
स ह्यविशुद्धः क्षयिष्णुरधर्मबहुलः ॥४१॥

viṣama-matir na yatra nṛṇāḿ

tvam aham iti mama taveti ca yad anyatra

viṣama-dhiyā racito yaḥ

sa hy aviśuddhaḥ kṣayiṣṇur adharma-bahulaḥ

viṣama — rozlišující (tvoje náboženství, moje náboženství - tvoje víra, moje víra); matiḥ — vědomí; na — ne; yatra — v němž; nṛṇām — lidské společnosti; tvam — ty; aham — já; iti — takto; mama — moje; tava — tvoje; iti — takto; ca — také; yat — co; anyatra — jinde (v jiných náboženských systémech, než je bhāgavata-dharma); viṣama-dhiyā — touto rozlišující inteligencí; racitaḥ — vytvořený; yaḥ — ten, který; saḥ — ten náboženský systém; hi — vskutku; aviśuddhaḥ — nečistý; kṣayiṣṇuḥ — dočasný; adharma-bahulaḥ — plný bezbožnosti.


Text

Všechny podoby náboženství kromě bhagavata-dharmy jsou plné protikladů a staví na plodonosných výsledcích a rozdílech “ty a já” a “tvoje a moje”. Následovníci Srimad-Bhagavatamu takové vědomí nemají. Jsou si vědomi Krsny; uvažují tak, že jsou Krsnovi a Krsna je jejich. Existují ještě jiné, podřadné náboženské systémy, zaměřené na zabíjení nepřátel nebo dosažení mystických sil, ale tato náboženství — plná vášně a zášti—jsou nečistá a dočasná. Jelikož je v nich mnoho nepřátelství, jsou plná bezbožnosti.

Purport

V bhagavata-dharmě neexistují žádné protiklady. Pojetí “tvoje náboženství” a “moje náboženství” v ní nemá místo. Bhagavata-dharma znamená následování pokynů Nejvyššího Pána, Bhagavana, jak uvádí Bhagavad-gita: sarva-dharman parityajya mam ekam saranam vraja. Bůh je jeden a je pro každého. Každý se tedy musí odevzdat Bohu. To je čisté pojetí náboženství. Náboženství tvoří vše, co nařizuje Bůh (dharmam tu saksad bhagavat-pranitam). V bhagavata-dharmě nepřipadá v úvahu diskuse o tom “čemu ty věříš” a “čemu já věřím”. Každý musí věřit v Nejvyššího Pána a vykonávat Jeho příkazy. Ānukulyena krsnanusilanam—cokoliv Krsna řekne, cokoliv Bůh řekne, je třeba vykonat. To je dharma, náboženství.

Je-li si člověk skutečně vědom Krsny, nemůže mít nepřátele. Jak by mohl mít nepřátele, když jeho jediným zaměstnáním je vést druhé k tomu, aby se odevzdali Krsnovi, Bohu? Pokud někdo zastává hinduistické náboženství, náboženství muslimů, křesťanů, to nebo ono náboženství, bude docházet ke střetům. Dějiny ukazují, že stoupenci náboženských systémů postrádajících jasné pojetí Boha spolu navzájem bojují. To dokládá mnoho příkladů v lidské historii. Náboženské systémy, které se nesoustřeďují na službu Nejvyššímu, jsou dočasné a nemohou mít dlouhého trvání, protože jsou plné zášti. Proti takovým náboženským systémům se zdvíhá vlna odporu. Proto je třeba se vzdát představy “mé víry” a “tvé víry”; každý má věřit v Boha a odevzdat se Mu. To je bhagavata-dharma.

Bhagavata-dharma není žádná smyšlená sektářská víra, neboť zahrnuje výzkum toho, jak je vše spojené s Krsnou (isavasyam idam sarvam). Ve Vedách je řečeno: sarvam khalv idam brahma — Brahman, Nejvyšší, je přítomný ve všem. Bhagavata-dharma tuto přítomnost Nejvyššího zachycuje a v žádném případě nepovažuje vše na světě za neskutečné. Jelikož vše pochází z Nejvyššího, nic nemůže být neskutečné; vše je možné nějak využít ve službě Nejvyššímu. Nyní například diktujeme do mikrofonu a nahráváme na diktafon; tak zjišťujeme, jak lze tento přístroj spojit s Nejvyšším Brahmanem. Jelikož ho používáme ve službě Pánu, je to také Brahman. To je význam výroku sarvam khalv idam brahma. Vše je Brahman, neboť vše lze použít ve službě Nejvyššímu Pánu. Nic není mithya, iluzorní; vše je skutečné.

Bhagavata-dharma se nazývá sarvokrsta, nejlepší ze všech náboženských systémů, neboť ti, kdo ji následují, nechovají vůči nikomu zášť. Čistí bhagavatové, čistí oddaní, zvou bez nepřátelství každého, aby se připojil k hnutí pro vědomí Krsny. Oddaný je tedy právě takový jako Nejvyšší Osobnost Božství. Suhrdam sarva-bhutanam — je přítelem všech živých bytostí. Proto je tento náboženský systém nejlepší. Zatímco takzvaná náboženství jsou určena pro určitý druh lidí, kteří věří určitým způsobem, ve vědomí Krsny neboli bhagavata-dharmě takové rozlišování nemá místo. Budeme-li zkoumat náboženské systémy určené k uctívání polobohů nebo kohokoliv jiného než Nejvyšší Osobnosti Božství, zjistíme, že jsou plné zášti, a tudíž nečisté.