बभाष एतत्प्रतिलब्धवागसौ ।
नियम्य सर्वेन्द्रियबाह्यवर्तनं
जगद्गुरुं सात्वतशास्त्रविग्रहम् ॥३३॥
tataḥ samādhāya mano manīṣayā
babhāṣa etat pratilabdha-vāg asau
niyamya sarvendriya-bāhya-vartanaḿ
jagad-guruḿ sātvata-śāstra-vigraham
tataḥ — poté; samādhāya — ovládající; manaḥ — mysl; manīṣayā — svou inteligencí; babhāṣa — promluvil; etat — toto; pratilabdha — znovu nabyl; vāk — řeči; asau — ten (Mahārāja Citraketu); niyamya — ovládající; sarva-indriya — všech smyslů; bāhya — vnější; vartanam — putování; jagat-gurum — který je duchovním mistrem všech; sātvata — oddané služby; śāstra — svatých písem; vigraham — zosobněná podoba.
Když poté ovládl svou mysl inteligencí a zabránil tak smyslům ve vnějším jednání, objevil znovu vhodná slova pro vyjádření svých citů. Začal tedy pronášet modlitby k Pánu, který je zosobněním svatých písem (satvata-samhit, jako je Brahma-samhita a Narada-pañcaratra) a duchovním mistrem všech.
K Pánu se nelze modlit světskými slovy. Člověk musí dosáhnout duchovní pokročilosti ovládáním mysli a smyslů; pak bude schopen nalézt vhodná slova pro modlitby k Pánu. Srila Sanatana Gosvami nám citováním následujícího verše z Padma Purany zakazuje zpívat písně, které nezpívají autorizovaní oddaní.
avaisnava-mukhodgirnam
putam hari-kathamrtam
sravanam naiva kartavyam
sarpocchistam yatha prayah
Čistí oddaní nemají přijímat slova písní někoho, kdo není ustálený ve vaisnavském chování a striktní v dodržování pravidel a zpívání Hare Krsna mantry. Slova satvata-sastra-vigraham vyjadřují, že tělo Pána, které je sac-cid-ananda, nelze nikdy považovat za výtvor mayi. Oddaní se nemodlí k Pánu v nějaké Jeho imaginární podobě. Existenci Pánovy podoby podporuje celá védská literatura.
