संयुज्यन्ते वियुज्यन्ते तथा कालेन देहिनः ॥३॥
yathā prayānti saḿyānti
sroto-vegena bālukāḥ
saḿyujyante viyujyante
tathā kālena dehinaḥ
yathā — tak jako; prayānti — rozdělí se; saṁyānti — shluknou se; srotaḥ-vegena — silou vln; bālukāḥ — zrnka písku; saṁyujyante — jsou spojeny; viyujyante — jsou odděleny; tathā — podobně; kālena — časem; dehinaḥ — živé bytosti, které přijaly hmotná těla.yathā — tak jako; prayānti — rozdělí se; saṁyānti — shluknou se; srotaḥ-vegena — silou vln; bālukāḥ — zrnka písku; saṁyujyante — jsou spojeny; viyujyante — jsou odděleny; tathā — podobně; kālena — časem; dehinaḥ — živé bytosti, které přijaly hmotná těla.yathā — tak jako; prayānti — rozdělí se; saṁyānti — shluknou se; srotaḥ-vegena — silou vln; bālukāḥ — zrnka písku; saṁyujyante — jsou spojeny; viyujyante — jsou odděleny; tathā — podobně; kālena — časem; dehinaḥ — živé bytosti, které přijaly hmotná těla.
Ó králi, stejně jako mocné vlny způsobují, že se zrnka písku někdy shluknou a jindy rozdělí, tak i živé bytosti, které přijaly hmotná těla, se někdy spojí a jindy rozdělí působením času.
Ó králi, stejně jako mocné vlny způsobují, že se zrnka písku někdy shluknou a jindy rozdělí, tak i živé bytosti, které přijaly hmotná těla, se někdy spojí a jindy rozdělí působením času.
Ó králi, stejně jako mocné vlny způsobují, že se zrnka písku někdy shluknou a jindy rozdělí, tak i živé bytosti, které přijaly hmotná těla, se někdy spojí a jindy rozdělí působením času.
Nesprávným pochopením, které má podmíněná duše, je tělesné pojetí života. Tělo je hmotné, ale uvnitř těla je duše. To je duchovní pochopení. Ten, kdo je v nevědomosti, pod vlivem hmotné iluze, však naneštěstí považuje tělo za vlastní já. Nechápe, že tělo je hmota. Těla se působením času spojují a rozdělují jako zrnka písku a lidé kvůli těmto spojením a rozdělením nemístně naříkají. Dokud toto člověk neví, nemůže být šťastný. Takový je proto první pokyn, který dal Pán v Bhagavad-gitě (2.13):
dehino 'smin yatha dehe
kaumaram yauvanam jara
tatha dehantara-praptir
dhiras tatra na muhyati
“Tak jako vtělená duše postupně přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.” Nejsme těla; jsme duchovní bytosti uvězněné v tělech. Náš skutečný zájem spočívá v porozumění této jednoduché skutečnosti. Pak budeme moci udělat další duchovní pokrok. Zůstaneme-li však v tělesném pojetí života, naše strastiplná hmotná existence potrvá navěky. Politická opatření, sociální péče, lékařská pomoc a další programy, které jsme si vymysleli pro zajištění míru a štěstí, nebudou mít nikdy dlouhého trvání. Budeme muset podstupovat jedno utrpení hmotného života za druhým. Proto je řečeno, že hmotný život je duhkhalayam asasvatam, plný utrpení.
Nesprávným pochopením, které má podmíněná duše, je tělesné pojetí života. Tělo je hmotné, ale uvnitř těla je duše. To je duchovní pochopení. Ten, kdo je v nevědomosti, pod vlivem hmotné iluze, však naneštěstí považuje tělo za vlastní já. Nechápe, že tělo je hmota. Těla se působením času spojují a rozdělují jako zrnka písku a lidé kvůli těmto spojením a rozdělením nemístně naříkají. Dokud toto člověk neví, nemůže být šťastný. Takový je proto první pokyn, který dal Pán v Bhagavad-gitě (2.13):
dehino 'smin yatha dehe
kaumaram yauvanam jara
tatha dehantara-praptir
dhiras tatra na muhyati
“Tak jako vtělená duše postupně přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.” Nejsme těla; jsme duchovní bytosti uvězněné v tělech. Náš skutečný zájem spočívá v porozumění této jednoduché skutečnosti. Pak budeme moci udělat další duchovní pokrok. Zůstaneme-li však v tělesném pojetí života, naše strastiplná hmotná existence potrvá navěky. Politická opatření, sociální péče, lékařská pomoc a další programy, které jsme si vymysleli pro zajištění míru a štěstí, nebudou mít nikdy dlouhého trvání. Budeme muset podstupovat jedno utrpení hmotného života za druhým. Proto je řečeno, že hmotný život je duhkhalayam asasvatam, plný utrpení.
Nesprávným pochopením, které má podmíněná duše, je tělesné pojetí života. Tělo je hmotné, ale uvnitř těla je duše. To je duchovní pochopení. Ten, kdo je v nevědomosti, pod vlivem hmotné iluze, však naneštěstí považuje tělo za vlastní já. Nechápe, že tělo je hmota. Těla se působením času spojují a rozdělují jako zrnka písku a lidé kvůli těmto spojením a rozdělením nemístně naříkají. Dokud toto člověk neví, nemůže být šťastný. Takový je proto první pokyn, který dal Pán v Bhagavad-gitě (2.13):
dehino 'smin yatha dehe
kaumaram yauvanam jara
tatha dehantara-praptir
dhiras tatra na muhyati
“Tak jako vtělená duše postupně přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.” Nejsme těla; jsme duchovní bytosti uvězněné v tělech. Náš skutečný zájem spočívá v porozumění této jednoduché skutečnosti. Pak budeme moci udělat další duchovní pokrok. Zůstaneme-li však v tělesném pojetí života, naše strastiplná hmotná existence potrvá navěky. Politická opatření, sociální péče, lékařská pomoc a další programy, které jsme si vymysleli pro zajištění míru a štěstí, nebudou mít nikdy dlouhého trvání. Budeme muset podstupovat jedno utrpení hmotného života za druhým. Proto je řečeno, že hmotný život je duhkhalayam asasvatam, plný utrpení.
