शर्वादयो भ्रममिमं द्वितयं विसृज्य ।
सद्यस्तदीयमतुलानधिकं महित्वं
प्रापुर्भवानपि परं न चिरादुपैति ॥२८॥
yat-pāda-mūlam upasṛtya narendra pūrve
śarvādayo bhramam imaḿ dvitayaḿ visṛjya
sadyas tadīyam atulānadhikaḿ mahitvaḿ
prāpur bhavān api paraḿ na cirād upaiti
yat-pāda-mūlam — Jehož (Pána Saṅkarṣaṇa) lotosové nohy; upasṛtya — když získali útočiště u; nara-indra — ó králi; pūrve — kdysi; śarva-ādayaḥ — velcí polobozi, jako je Pán Mahādeva; bhramam — iluze; imam — této; dvitayam — sestávající z duality; visṛjya — vzdali se; sadyaḥ — okamžitě; tadīyam — Jeho; atula — bezpříkladné; anadhikam — nepřekonatelné; mahitvam — slávy; prāpuḥ — dosáhli; bhavān — ty; api — také; param — nejvyšší sídlo; na — ne; cirāt — za dlouho; upaiti — dosáhneš.
Můj milý králi, Pán Siva a další polobozi přijali v dávných dobách útočiště u lotosových nohou Saṅkarsana, čímž se ihned osvobodili od iluze duality a dosáhli bezpříkladné a nepřekonatelné slávy v duchovním životě. I ty brzy získáš stejné postavení.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k patnácté kapitole šestého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Světci Narada a Aṅgira poučují krále Citraketua”.
