द्वैते ध्रुवार्थविश्रम्भं त्यजोपशममाविश ॥२६॥
tasmāt svasthena manasā
vimṛśya gatim ātmanaḥ
dvaite dhruvārtha-viśrambhaḿ
tyajopaśamam āviśa
tasmāt — proto; svasthena — s pozornou; manasā — myslí; vimṛśya — zvažující; gatim — skutečné postavení; ātmanaḥ — svoje; dvaite — v dualitu; dhruva — jako trvalou; artha — předmět; viśrambham — víry; tyaja — vzdej se; upaśamam — nerozrušený stav; āviśa — dospěj do.
Proto, ó králi Citraketu, pozorně zvaž postavení atmy — snaž se pochopit, kdo jsi: zda tělo, mysl či duše. Uvaž, odkud jsi přišel, kam půjdeš po opuštění tohoto těla a proč tě ovládá hmotný žal. Snaž se takto pochopit své skutečné postavení — pak se dokážeš zbavit své zbytečné připoutanosti. Dokážeš se také vzdát své víry, že tento hmotný svět nebo cokoliv, co není přímo spojené se službou Krsnovi, je věčné. Tak dosáhneš klidu.
Hnutí pro vědomí Krsny vyvíjí faktické úsilí, aby přivedlo lidskou společnost k rozvážnosti. Pomýlená civilizace vede lidi k tomu, aby skákali v materialistickém životě jako kočky a psi, vykonávali nejrůznější odporné, hříšné činnosti a čím dále více se zaplétali. Hnutí pro vědomí Krsny zahrnuje seberealizaci, protože Pán Krsna nás nejprve vede k pochopení toho, že nejsme tělo, ale vlastník těla. Když člověk pochopí tuto jednoduchou skutečnost, může se zaměřit na dosažení cíle života. Jelikož lidé nedostávají ohledně cíle života žádné vzdělání, pracují jako šílení a čím dál více se připoutávají k hmotnému prostředí. Pomýlený člověk pokládá hmotné podmínky za věčné. Je třeba se vzdát své víry v hmotné věci a své připoutanosti k nim. Pak je možné být rozvážný a klidný.
