अधुना पुत्रिणां तापो भवतैवानुभूयते ।
एवं दारा गृहा रायो विविधैश्वर्यसम्पदः ॥२१॥
शब्दादयश्च विषयाश्चला राज्यविभूतयः ।
मही राज्यं बलं कोषो भृत्यामात्यसुहृज्जनाः ॥२२॥
सर्वेऽपि शूरसेनेमे शोकमोहभयार्तिदाः ।
गन्धर्वनगरप्रख्याः स्वप्नमायामनोरथाः ॥२३॥

adhunā putriṇāḿ tāpo

bhavataivānubhūyate

evaḿ dārā gṛhā rāyo

vividhaiśvarya-sampadaḥ

śabdādayaś ca viṣayāś

calā rājya-vibhūtayaḥ

mahī rājyaḿ balaḿ koṣo

bhṛtyāmātya-suhṛj-janāḥ

sarve 'pi śūraseneme

śoka-moha-bhayārtidāḥ

gandharva-nagara-prakhyāḥ

svapna-māyā-manorathāḥ

adhunā — v tuto chvíli; putriṇām — těch, kdo mají děti; tāpaḥ — soužení; bhavatā — tebou; eva — vskutku; anubhūyate — je zakoušené; evam — takto; dārāḥ — dobrá manželka; gṛhāḥ — sídlo; rāyaḥ — bohatství; vividha — různého druhu; aiśvarya — výsady; sampadaḥ — blahobyt; śabda-ādayaḥ — zvuk a tak dále; ca — a; viṣayāḥ — předměty smyslového požitku; calāḥ — dočasné; rājya — království; vibhūtayaḥ — bohatství; mahī — země; rājyam — království; balam — síla; koṣaḥ — pokladnice; bhṛtya — služebníci; amātya — ministři; suhṛt-janāḥ — spojenci; sarve — všichni; api — vskutku; śūrasena — ó králi Śūraseny; ime — tito; śoka — nářku; moha — iluze; bhaya — strachu; arti — a neštěstí; dāḥ — dárci; gandharva-nagara-prakhyāḥ — počínaje iluzorní vidinou velkého paláce v lese (gandharva-nagara); svapna — sny; māyā — iluze; manorathāḥ — a výplody mysli.


Text

Můj milý králi, nyní na vlastní kůži zakoušíš utrpení toho, kdo má syny a dcery. Ó králi, vlastníku státu Surasena, manželka, dům, bohatství patřící ke království a různé další druhy bohatství, jakož i předměty smyslového vnímání — to vše je totožné v tom, že je to dočasné. Království, vojenská moc, pokladnice, služebníci, ministři, přátelé a příbuzní jsou příčinou strachu, iluze, nářku a neštěstí. Jsou jako gandharva-nagara, neskutečný palác, který je vidinou v lese. Kvůli své pomíjivosti nejsou o nic lepší než iluze, sny a mentální výmysly.

Purport

Tento verš popisuje zapletení v hmotné existenci. Živá bytost zde vlastní mnoho věcí — hmotné tělo, děti, manželku a tak dále (dehapatya-kalatradisu). Může si myslet, že jí poskytnou ochranu, ale to není možné. Bez ohledu na všechen tento majetek se duše musí vzdát své současné situace a přijmout další. Ta může být nepříznivá, ale i kdyby byla příznivá, živá bytost se jí musí také vzdát a přijmout zase jiné hmotné tělo. Takto pokračuje její strádání v hmotné existenci. Rozumný člověk by si měl být dobře vědom toho, že mu tyto věci nikdy nemohou přinést štěstí. Je třeba být na úrovni své duchovní totožnosti a věčně sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství jako oddaný. To byl pokyn, který Aṅgira Ṛsi a Narada Muni dali Maharaji Citraketuovi.