पश्यतां सर्वदेवानामलोकं समपद्यत ॥३५॥
vṛtrasya dehān niṣkrāntam
ātma-jyotir arindama
paśyatāḿ sarva-devānām
alokaḿ samapadyata
vṛtrasya — Vṛtrāsury; dehāt — z těla; niṣkrāntam — vyšla; ātma-jyotiḥ — duše svítící jako záře Brahmanu; arim-dama — ó králi Parīkṣite, přemožiteli nepřátel; paśyatām — dívali se; sarva-devānām — zatímco všichni polobozi; alokam — svrchované sídlo, zalité září Brahmanu; samapadyata — dosáhla.
Ó králi Pariksite, přemožiteli nepřátel, z Vrtrasurova těla pak vyšla jiskra života a vrátila se domů, zpátky k Bohu. Zatímco se za ní všichni polobozi dívali, vstoupila do transcendentálního světa, kde se stala společníkem Pána Saṅkarsana.
Srila Visvanatha Cakravarti Thakura vysvětluje, že ve skutečnosti byl zabit Indra, nikoliv Vrtrasura. Říká, že když Vrtrasura spolkl krále Indru a jeho sloního přepravce, pomyslel si: “Nyní jsem Indru zabil a již není třeba bojovat. Vrátím se tedy domů, zpátky k Bohu.” Ukončil proto všechny své tělesné činnosti a pohroužil se do tranzu. Indra využil nečinnosti Vrtrasurova těla, rozpáral jeho břicho a díky démonově tranzu z něho mohl vyjít ven. Jelikož byl Vrtrasura v yoga-samadhi, jeho krk byl tak ztuhlý, že i když ho chtěl král Indra rozkrájet, jeho blesku to trvalo 360 dní. Ve skutečnosti Indra rozsekal pouze tělo, které po sobě Vrtrasura zanechal; jeho samotného nezabil. Vrtrasura se ve svém původním vědomí vrátil domů, zpátky k Bohu, kde se stal společníkem Pána Saṅkarsana. Slovo alokam zde označuje transcendentální svět, Vaikunthaloku, věčné Saṅkarsanovo sídlo.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke dvanácté kapitole šestého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Vrtrasurova slavná smrt”.
