Text 1: Maharaja Pariksit řekl: Ó můj pane, ó Sukadeve Gosvami, již jsi popsal (ve druhém zpěvu) cestu osvobození (nivrtti-marga). Kdo se drží této cesty, jistě postupně dospěje na nejvyšší planetární soustavu, Brahmaloku, z níž se společně s Pánem Brahmou přemístí do duchovního světa. Tak skončí jeho koloběh zrození a smrti.

Text 2: Ó velký mudrci Sukadeve Gosvami, dokud se živá bytost nezbaví nákazy hmotných kvalit přírody, získává různé druhy těl, v nichž si má užívat nebo trpět, a podle daného těla má různé sklony. Tím, že se těmito sklony nechává vést, putuje cestou zvanou pravrtti-marga, po níž může dosáhnout nebeských planet, jak jsi již vyložil (ve třetím zpěvu).

Text* 3: Popsal jsi také (na konci pátého zpěvu) různé podoby pekelného života, které jsou výsledkem bezbožných činností, a (ve čtvrtém zpěvu) první manvantaru, jíž vládl Svayambhuva Manu, syn Pána Brahmy.

Text 4-5: Můj drahý pane, popsal jsi dynastie a vlastnosti krále Priyavraty a krále Uttanapady. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, stvořil tento hmotný svět s různými vesmíry, planetárními soustavami, planetami a hvězdami, jakož i různými zeměmi, moři, oceány, horami, řekami, zahradami a stromy. To vše má své příslušné charakteristiky a dělí se mezi planetu Zemi, svítící tělesa na nebi a nižší planetární soustavy. Srozumitelně jsi popsal tyto planety a živé bytosti, které na nich žijí.

Text 6: Ó Sukadeve Gosvami, jenž jsi obdařen velkým štěstím a bohatstvím, nyní mi prosím řekni, jak mohou být lidské bytosti zachráněny, aby se nemusely ocitnout v pekelných podmínkách, kde trpí hroznými bolestmi.

Text 7: Sukadeva Gosvami odpověděl: Můj milý králi, jestliže člověk před smrtí neodčiní bezbožné činy — které v životě napáchal svou myslí, slovy a tělem — prostřednictvím náležité metody popisované v Manu-samhitě a dalších dharma-sastrách, nepochybně se po smrti dostane na pekelné planety a zakusí hrozné utrpení, které jsem ti popsal.

Text 8: Proto by měl každý rychle přijmout proces odčinění daný v sastrách — dříve, než si pro něho přijde smrt, a dokud je jeho tělo dostatečně silné. Jinak bude ztrácet čas a reakce za jeho hříchy porostou. Stejně jako zkušený lékař určí diagnózu a léčí nemoc podle její vážnosti, člověk by měl podstoupit odčinění podle závažnosti svých hříchů.

Text 9: Maharaja Pariksit řekl: Člověk může vědět, že mu hříšné jednání škodí — protože osobně vidí, jak zločince trestá vláda a všichni lidé mu zlořečí, a protože z písem a od učenců slyší, že za hříšné činy bude živá bytost v příštím životě uvržena do pekelných podmínek — ale přestože má takové poznání, je dokonce i po svém odčinění nucen hřešit znovu a znovu. Jakou má tedy takové odčinění cenu?

Text 10: Někdy se má člověk před hříšným jednáním velice na pozoru, ale přesto mu znovu podlehne. Považuji proto tento proces opakovaného hřešení a pykání za neužitečný. Je jako koupel slona — slon se celý vykoupe a je čistý, ale ihned poté, co vyjde z vody, si rozpráší prach po celém těle.

Text 11: Sukadeva Gosvami, syn Vedavyasy, odpověděl: Můj milý králi, jelikož činy určené k neutralizaci bezbožných činností jsou také plodonosné, nezbaví člověka sklonů k ploduchtivému jednání. Ti, kdo se podrobují pravidlům odčinění, nejsou vůbec inteligentní; ve skutečnosti jsou v kvalitě temnoty. Dokud se člověk nezbaví kvality nevědomosti, jeho snaha neutralizovat jeden čin druhým bude marná, protože neodstraní jeho touhy. I když může navenek vypadat jako zbožný, nepochybně bude mít sklony k bezbožnému jednání. Skutečným odčiněním je tedy osvícení dokonalým poznáním, Vedantou, pomocí něhož živá bytost pochopí Nejvyšší Absolutní Pravdu.

Text 12: Můj milý králi, když nemocný člověk jí čistou stravu, kterou mu předepsal lékař, postupně se vyléčí a nákaza na něho již nebude mít vliv. Stejně tak ten, kdo dodržuje usměrňující zásady poznání, postupně spěje k osvobození od hmotného znečištění.

Text 13-14: Aby člověk mohl soustředit mysl, musí žít v celibátu a nepoklesnout. Musí podstoupit tu askezi, že se dobrovolně vzdá smyslového požitku. Dále musí ovládat mysl a smysly, rozdávat milodary, být pravdomluvný, čistý a nenásilný, dodržovat usměrňující zásady a pravidelně zpívat svaté jméno Pána. Takto je rozvážný člověk, který má víru a zná náboženské zásady, dočasně očištěn od všech hříchů, jež vykonal tělem, slovy a myslí. Tyto hříchy jsou jako uschlé listy popínavých rostlin pod bambusem, které lze spálit ohněm; jejich kořeny zůstanou a při první příležitosti mohou začít znovu růst.

Text 15: Jen vzácná duše, která přijala úplnou, čistou oddanou službu Krsnovi, může vykořenit plevel hříšných činností tak, že již nikdy znovu nevzejde. Dokáže to pouhým vykonáváním oddané služby, stejně jako slunce ihned rozptýlí mlhu svými paprsky.

Text 16: Můj milý králi, zaměstná-li se hříšný člověk službou pravému oddanému Pána a tak se učí, jak zasvětit svůj život lotosovým nohám Krsny, může se zcela očistit. Toho nelze dosáhnout pouhým podstupováním askeze, brahmacaryi a dalších metod odčinění, které jsem popsal dříve.

Text 17: Cesta čistých oddaných, kteří mají dobré chování a jsou plně obdařeni těmi nejlepšími vlastnostmi, je nepochybně tou nejpříznivější cestou v tomto hmotném světě. Je prostá strachu a autorizovaná sastrami.

Text 18: Můj milý králi, stejně jako nádobu obsahující alkohol nelze očistit, ani když ji umyjeme ve vodách mnoha řek, neoddaní se neočistí procesy odčinění, ani když je vykonají sebelépe.

Text 19: Ti, kdo se byť jen jednou zcela odevzdali lotosovým nohám Krsny a začali být přitahováni k Jeho jménu, podobě, vlastnostem a zábavám, jsou zcela zproštěni všech hříšných reakcí, i když nerealizovali Krsnu plně, neboť tímto způsobem přijali pravou metodu odčinění. Takové odevzdané duše neuvidí Yamaraje nebo jeho služebníky s provazy na svazování hříšníků ani ve snu.

Text 20: V této souvislosti popisují učenci a světci dávnou historickou událost, při níž došlo k rozhovoru mezi služebníky Pána Visnua a služebníky Yamaraje. Prosím, poslouchej.

Text 21: Ve městě zvaném Kanyakubja žil brahmana jménem Ajamila, který se oženil se služebnou, jež byla prostitutka, a vlivem společnosti této ženy z nízké třídy pozbyl všech svých bráhmanských vlastností.

Text 22: Tento pokleslý brahmana Ajamila obtěžoval druhé tím, že je zadržoval, podváděl v hazardních hrách nebo přímo okrádal. Takto si vydělával na živobytí a zaopatřoval svou manželku a děti.

Text* 23: Můj milý králi, zatímco takto trávil čas odpornými hříšnými činnostmi pro zaopatření své rodiny s mnoha syny, uplynulo osmdesát osm let jeho života.

Text 24: Starý Ajamila měl deset synů, z nichž nejmladším bylo dítě jménem Narayana. Jakožto nejmladší ze všech synů byl Narayana svému otci a matce přirozeně velice drahý.

Text 25: Dítě neumělo souvisle mluvit a jeho pohyby byly neohrabané, a starý Ajamila k němu byl proto velice připoutaný. Neustále se o ně staral a vychutnával všechny jeho činnosti.

Text 26: Když Ajamila žvýkal potravu a jedl, volal k jídlu i svého syna, a když pil, volal ho, aby se šel také napít. Zatímco se takto neustále staral o své dítě a volal jeho jméno, Narayana, nevěděl, že jeho vlastní čas se naplnil a že si pro něho přichází smrt.

Text 27: Když nadešel čas jeho smrti, pošetilý Ajamila začal myslet výhradně na svého syna Narayana.

Text 28-29: Tehdy Ajamila uviděl tři zrůdné osoby se znetvořenými tělesnými rysy, divoce vyhlížejícími zkřivenými obličeji a zježenými chlupy na těle, které ho s provazy v rukách přišly odvést do sídla Yamaraje. Pohled na ně ho nesmírně ohromil, a jelikož byl připoutaný ke svému dítěti, hrajícímu si opodál, začal ho hlasitě volat jeho jménem. Se slzami v očích tak Ajamila nějakým způsobem pronášel svaté jméno Narayana.

Text 30: Můj milý králi, jakmile Visnudutové, služebníci Visnua, uslyšeli umírajícího Ajamila volat svaté jméno jejich Pána — pronášené bez přestupků, protože Ajamila volal v naprosté úzkosti — ihned byli u něho.

Text 31: Služebníci Yamaraje chtěli vytáhnout duši z hloubi srdce Ajamila, manžela prostitutky, ale poslové Pána Visnua, Visnudutové, jim to hromovými hlasy zakázali.

Text 32: Když služebníci Yamaraje, syna boha Slunce, slyšeli tento zákaz, odpověděli: Kdo jste, pánové, že se opovažujete vzdorovat pravomoci Yamaraje?

Text 33: Drazí pánové, čí jste služebníci, odkud přicházíte a proč nám zakazujete dotýkat se Ajamilova těla? Jste polobozi z nebeských planet, nižší polobozi, nebo nejlepší z oddaných?

Text 34-36: Služebníci Yamaraje řekli: Vaše oči jsou jako okvětní lístky lotosových květů. V žlutých hedvábných šatech, ozdobeni girlandami z lotosů a s přitažlivými helmicemi a náušnicemi vypadáte všichni velice svěže a mladě. Vaše čtyři dlouhé paže zdobí luky a toulce plné šípů, meče, kyje, lastury, disky a lotosy. Svou neobyčejnou září jste rozptýlili temnotu tohoto místa. Proč nám nyní bráníte, pánové?

Text 37: Sukadeva Gosvami pokračoval: Takto osloveni Yamarajovými posly se služebníci Vasudeva usmáli a hlasy hlubokými jako hřmění mraků pronesli následující slova.

Text 38: Požehnaní poslové Pána Visnua, Visnudutové, pravili: Jste-li skutečně služebníky Yamaraje, musíte nám vysvětlit význam náboženských zásad a příznaky bezbožnosti.

Text 39: Jak probíhá trestání druhých? Kdo si skutečně zaslouží trest? Zaslouží si ho všichni karmi, kteří se věnují plodonosným činnostem, nebo jen někteří?

Text 40: Yamadutové odpověděli: To, co je předepsáno ve Vedách, tvoří dharmu, náboženské principy, a opak toho je bezbožnost. Vedy jsou přímo Nejvyšší Osobnost Božství, Narayana, a jsou samozrozené. To jsme slyšeli od Yamaraje.

Text 41: Nejvyšší příčina všech příčin, Narayana, se nachází ve Svém sídle v duchovním světě, ale přesto ovládá celý vesmírný projev pomocí tří kvalit hmotné přírody — sattva-guny, rajo-guny a tamo-guny. Tak dostávají všechny živé bytosti různé vlastnosti, různá jména (jako například brahmana, ksatriya a vaisya), různé povinnosti podle systému varnasramy a různé podoby. Narayana je příčinou celého vesmírného projevu.

Text 42: Slunce, oheň, nebe, vzduch, polobozi, měsíc, večer, den, noc, světové strany, voda, země a Samotná Nadduše jsou svědky činností živé bytosti.

Text* 43: Trest si zasluhují ti, o kom tito mnozí svědkové doloží, že se odchýlili od svých předepsaných usměrnění. Každý, kdo se věnuje plodonosnému jednání, podléhá trestu úměrně svým hříšným činům.

Text 44: Ó obyvatelé Vaikunthy, vy jste zcela prosti hříchu, ale všichni ti, kdo žijí v tomto hmotném světě, jsou karmi, ať už jednají zbožně či bezbožně. Mohou jednat oběma způsoby, protože jsou znečištěni třemi kvalitami přírody a musí se chovat podle toho. Kdo přijal hmotné tělo, nemůže být nečinný, a pro každého, kdo jedná pod vlivem kvalit hmotné přírody, je hříšné jednání nevyhnutelné. Všechny živé bytosti v tomto hmotném světě proto podléhají trestu.

Text 45: Úměrně rozsahu zbožných či bezbožných činností vykonaných v tomto životě si živá bytost musí užívat nebo vytrpět odpovídající reakce své karmy v životě příštím.

Text 46: Ó nejlepší z polobohů, vidíme tři různé druhy života, jež jsou výsledkem znečištění třemi kvalitami přírody. Živé bytosti jsou proto označovány za klidné, neklidné a hloupé; za šťastné, nešťastné a něco mezi tím, nebo za zbožné, bezbožné a napůl zbožné. Z toho můžeme vyvodit, že v příštím životě budou tyto tři druhy hmotné přírody působit podobně.

Text 47: Stejně jako nynější jaro naznačuje, jaké bylo jaro v minulosti a jaké bude v budoucnosti, tak i tento život plný štěstí, neštěstí nebo směsi obojího svědčí o zbožných a bezbožných činnostech v minulých a budoucích životech.

Text 48: Všemocný Yamaraja je na stejné úrovni jako Pán Brahma, neboť zatímco setrvává ve svém sídle či v srdci každého jako Paramatma, mentálně sleduje minulé činnosti živých bytostí, a tím pádem chápe, jak budou jednat v budoucích životech.

Text 49: Stejně jako spící člověk jedná v závislosti na těle projeveném ve snu a pokládá ho za sebe samotného, živá bytost se ztotožňuje se svým současným tělem, které získala za minulé zbožné či bezbožné činy, a nemůže znát své minulé a budoucí životy.

Text 50: Nad pěti smysly pro vnímání, pěti činnými smysly a pěti smyslovými předměty je jakožto šestnáctý prvek mysl. Nad myslí je sedmnáctý prvek — duše, samotná živá bytost, která si ve spolupráci s ostatními šestnácti sama užívá hmotného světa. Živá bytost prožívá situace trojího druhu—šťastné, nešťastné a smíšené.

Text 51: Jemnohmotné tělo má šestnáct částí — pět poznávacích smyslů, pět činných smyslů, pět předmětů smyslového požitku a mysl — a je důsledkem působení tří kvalit hmotné přírody. Skládá se z nepřekonatelně silných tužeb, a proto způsobuje, že se duše převtěluje z jednoho těla do druhého a podstupuje životy lidí, zvířat a polobohů. Když získá živá bytost tělo poloboha, její život je plný radosti, když obdrží lidské tělo, neustále naříká, a dostane-li tělo zvířete, má vždy strach. Za všech okolností však ve skutečnosti trpí. Její utrpení se nazývá samsrti neboli převtělování v hmotném životě.

Text 52: Pošetilá vtělená živá bytost, jež nedokáže ovládat své smysly a mysl, je nucena jednat pod vlivem kvalit hmotné přírody, v rozporu se svými touhami. Je jako housenka bource morušového, která z vlastní sliny vytváří kuklu, v níž je potom uvězněná a nemůže se dostat ven. Živá bytost se zaplétá do sítě vlastních plodonosných činností a pak se z ní nedokáže vyprostit. Je proto stále zmatená a opakovaně umírá.

Text 53: Ani jediná živá bytost nemůže byť jen na okamžik zůstat nečinná. Každý musí jednat podle svého přirozeného sklonu, který odpovídá třem kvalitám hmotné přírody, neboť ten ho nutí počínat si příslušným způsobem.

Text 54: Plodonosné činy, které živá bytost vykonává — ať už zbožné či bezbožné — jsou neviditelnou příčinou pro vyplnění jejích tužeb. Tato příčina je počátkem jejích různých těl. Díky své velké touze se živá bytost rodí v určité rodině a dostává tělo, jež se podobá buď tělu matky, nebo tělu otce. Hrubohmotná a jemnohmotná těla vznikají podle její touhy.

Text 55: Jelikož se živá bytost stýká s hmotnou přírodou, je v nepříjemném postavení, ale pokud se v lidské podobě učí, jak se stýkat s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, nebo Jeho oddaným, může toto postavení překonat.

Text 56-57: Tento brahmana jménem Ajamila zpočátku studoval veškerou védskou literaturu. Byl sídlem dobrého charakteru, mravů a vlastností, neochvějný ve vykonávání všech védských příkazů, velmi mírný a jemný a ovládal svou mysl a smysly. Navíc vždy mluvil pravdu, uměl správně pronášet védské mantry a byl také velice čistý. Měl velkou úctu ke svému duchovnímu mistrovi, bohu ohně, hostům a starším členům domácnosti. Netoužil po falešném uznání, byl spravedlivý a laskavý ke všem živým bytostem a měl dobré chování. Nikdy nemluvil nesmysly a nikomu nezáviděl.

Text 58-60: Jednou šel tento brahmana Ajamila na pokyn svého otce do lesa nasbírat ovoce, květy a dva druhy trávy, zvané samit a kusa. Cestou domů narazil na sudru, chtíčem posedlého muže čtvrté třídy, který nestydatě objímal a líbal prostitutku. Sudra se smál, zpíval a užíval si, jako kdyby na tom, co dělal, nebylo nic špatného. Oba byli opilí; prostitutka v opilosti koulela očima a měla uvolněné šaty. V takovém stavu je Ajamila uviděl.

Text 61: Sudra objímal prostitutku paží ozdobenou práškem z kurkumy. Když Ajamila tuto ženu spatřil, probudily se v jeho srdci spící chtivé touhy a v iluzi se dostal pod jejich kontrolu.

Text 62: Ze všech sil se snažil upamatovat na pokyny saster, že by se na ženu neměl ani podívat. Za pomoci tohoto poznání a svého intelektu se snažil potlačit chtivé touhy, ale vlivem Amorovy síly v srdci svou mysl nedokázal ovládnout.

Text 63: Stejně jako podřadná planeta způsobuje zatmění slunce a měsíce, brahmana pozbyl všechen zdravý rozum. Využíval této situace a neustále na prostitutku myslel. Brzy ji přijal do svého domu jako služebnou a přestal dodržovat všechny usměrňující zásady brahmanů.

Text 64: Ajamila začal utrácet všechny peníze, které zdědil po svém otci, na různé hmotné dary, aby prostitutku potěšil a aby s ním byla stále spokojená. Pro její uspokojení se vzdal všech svých bráhmanských činností.

Text 65: Jelikož byla Ajamilova inteligence probodnuta chtivým pohledem prostitutky, nebohý brahmana se v její společnosti věnoval hříšným činům. Opustil dokonce svou krásnou mladou ženu, která pocházela ze ctihodné bráhmanské rodiny.

Text* 66: I když se tento darebák narodil v bráhmanské rodině, ve společnosti prostitutky ztratil veškerou inteligenci. Nějakým způsobem získával peníze — bez ohledu na to, zda zákonně či nezákonně — a zaopatřoval jimi její syny a dcery.

Text 67: Tento brahmana strávil svůj dlouhý život nezodpovědným porušováním všech pravidel svatých písem, žil výstředním způsobem a jedl potravu, kterou připravovala prostitutka. Je proto plný hříchů, nečistý a oddává se zakázaným činnostem.

Text 68: Tento muž, Ajamila, nepodstoupil odčinění. Za jeho hříšný život ho proto musíme odvést před Yamaraje, aby ho potrestal. Tam dostane trest odpovídající rozsahu jeho hříchů, a tak bude očištěn.