taḿ tv eṇa-kuṇakaḿ kṛpaṇaḿ srotasānūhyamānam abhivīkṣyāpaviddhaḿ bandhur ivānukampayā rājarṣir bharata ādāya mṛta-mātaram ity āśrama-padam anayat
tam — toho; tu — ale; eṇa-kuṇakam — kolouška; kṛpaṇam — bezmocného; srotasā — na vlnách; anūhyamānam — který plul; abhivīkṣya — když viděl; apaviddham — odloučeného od svých bližních; bandhuḥ iva — jako přítel; anukampayā — se soucitem; rāja-ṛṣiḥ bharataḥ — velký, svatý král Bharata; ādāya — vzal; mṛta-mātaram — který ztratil svou matku; iti — takto uvažoval; āśrama-padam — do āśramu; anayat — přinesl.
Zákony přírody fungují subtilním, nám neznámým způsobem. Maharaja Bharata byl velký král, který byl velmi pokročilý v oddané službě. Téměř dosáhl úrovně láskyplné služby Nejvyššímu Pánu, ale dokonce i z tohoto postavení mohl poklesnout na hmotnou úroveň. Bhagavad-gita nás proto upozorňuje:
yam hi na vyathayanty ete
purusam purusarsabha
sama-duhkha-sukham dhiram
so 'mrtatvaya kalpate
“Ó nejlepší z lidí (Arjuno), ten, koho nerozruší štěstí ani neštěstí a kdo zůstává za všech okolností klidný, je nepochybně hoden osvobození.” (Bg. 2.15)
Při usilování o duchovní záchranu a vysvobození z hmotného otroctví je třeba velké obezřelosti, neboť i malý nedostatek může způsobit, že znovu poklesneme do hmotné existence. Studiem činností Maharaje Bharaty se můžeme naučit umění, jak se zcela zbavit veškeré hmotné připoutanosti. V dalších verších bude vyjeveno, že Bharata Maharaja musel kvůli přehnanému soucitu s tímto malým jelínkem přijmout tělo jelena. Soucit bychom měli projevovat tím způsobem, že budeme pomáhat druhým k vzestupu z hmotné úrovně na duchovní; jinak se nám může kdykoliv stát, že náš duchovní pokrok bude pozastaven a poklesneme na hmotnou úroveň. Soucit Maharaje Bharaty s kolouškem byl počátkem jeho pádu do hmotného světa.