kim vā — nebo je možné; ātma-ja — od syna; viśleṣa — kvůli odloučení; jvara — teplo; dava-dahana — lesního požáru; śikhābhiḥ — plameny; upatapyamāna — spalované; hṛdaya — srdce; sthala-nalinīkam — přirovnané k červenému lotosu; mām — na mě; upasṛta-mṛgī-tanayam — jemuž se potomek jelena tolik poddával; śiśira-śānta — tak klidná a chladná; anurāga — z lásky; guṇita — teče; nija-vadana-salila — voda z jeho úst; amṛta-maya — jako nektar; gabhastibhiḥ — měsíčními paprsky; svadhayati — dává mi potěšení; iti — takto; ca — a.

Poté, co se Maharaja Bharata zahleděl do měsíčního svitu, mluvil i nadále jako šílený: Potomek jelena se mi tolik poddával a byl mi tak drahý, že odloučení od něho cítím jako odloučení od vlastního syna. Horečka této odluky pálí tak, že trpím, jako kdyby mě zachvátil lesní požár. Mé srdce, které je jako červený lotos, nyní plane. Měsíc vidí mé soužení, a proto mě jistě polévá svým zářícím nektarem, stejně jako přítel smáčí vodou přítele, jenž má vysokou horečku. Tak mi měsíc přináší štěstí.