Maharaja Bharata si myslel, že zvíře bylo pod jeho ochranou nespokojené a opustilo ho, aby vyhledalo ochranu u polobohů. Přesto si však vroucně přál, aby ho znovu viděl ve svém asramu, jak spásá měkkou trávu a nebojí se tygrů a dalších zvířat. Dokázal myslet jen na jelínka a na to, jak by ho bylo možné ochránit před vším nepříznivým. Z materialistického hlediska mohou být takové myšlenky chvályhodné, ale z duchovního hlediska král ve skutečnosti klesal ze svého vznešeného duchovního postavení a nadměrně se připoutával ke zvířeti. Kvůli této degradaci musel přijmout zvířecí tělo.