Zde je podán souhrn této kapitoly, která popisuje Ṛsabhadevovy činnosti. Pán Ṛsabhadeva je jakožto Nejvyšší Osobnost Božství úplný Sám v Sobě. My, živé bytosti, musíme jakožto nedílné části Nejvyššího Pána následovat pokyny Pána Ṛsabhadeva a dosáhnout soběstačnosti. Neměli bychom si na základě tělesného pojetí vytvářet zbytečné požadavky. Kdo je seberealizovaný, je dostatečně uspokojen tím, že se nachází ve svém původním duchovním postavení. To potvrzuje Bhagavad-gita (18.54): brahma-bhutah prasannatma na socati na kaṅksati. Toto je cíl všech živých bytostí. I v tomto hmotném světě je možné být plně spokojený a zbavit se dychtění a naříkání pouhým následováním pokynů Pána, jak je předkládá Bhagavad-gita či Srimad-Bhagavatam. Uspokojení ze seberealizace se nazývá svarupananda. Podmíněná duše, která věčně spí v temnotě, nechápe, co je v jejím vlastním zájmu. Snaží se dosáhnout štěstí hmotnými opatřeními, ale to není možné. Ve Srimad-Bhagavatamu je proto řečeno: na te viduh svartha-gatim hi visnum — vlivem naprosté nevědomosti podmíněná duše neví, že v jejím skutečném zájmu je přijmout útočiště u lotosových nohou Pána Visnua. Snaha dosáhnout štěstí upravováním hmotného prostředí je marné úsilí. Není to možné. Pán Ṛsabhadeva osvítil podmíněnou duši Svým osobním chováním a Svými pokyny a ukázal jí, jak se stát soběstačnou ve své duchovní totožnosti.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k šesté kapitole pátého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Činnosti Pána Ṛsabhadeva”.