nityānubhūta-nija-lābha-nivṛtta-tṛṣṇaḥ
śreyasy atad-racanayā cira-supta-buddheḥ
lokasya yaḥ karuṇayābhayam ātma-lokam
ākhyān namo bhagavate ṛṣabhāya tasmai
nitya-anubhūta — jelikož si byl vždy vědom Své skutečné totožnosti; nija-lābha-nivṛtta-tṛṣṇaḥ — který byl úplný Sám v Sobě a nepřál si splnění žádné další touhy; śreyasi — pro skutečné dobro v životě; a-tat-racanayā — pro rozšiřování hmotných činností, mylně ztotožňující tělo s vlastním já; cira — po dlouhou dobu; supta — spící; buddheḥ — jejichž inteligence; lokasya — lidí; yaḥ — kdo (Pán Ṛṣabhadeva); karuṇayā — Svou bezpříčinnou milostí; abhayam — nebojácnost; ātma-lokam — skutečnou totožnost vlastního já; ākhyāt — učil; namaḥ — uctivé poklony; bhagavate — Nejvyšší Osobnosti Božství; ṛṣabhāya — Pánu Ṛṣabhadevovi; tasmai — Jemu.
Zde je podán souhrn této kapitoly, která popisuje Ṛsabhadevovy činnosti. Pán Ṛsabhadeva je jakožto Nejvyšší Osobnost Božství úplný Sám v Sobě. My, živé bytosti, musíme jakožto nedílné části Nejvyššího Pána následovat pokyny Pána Ṛsabhadeva a dosáhnout soběstačnosti. Neměli bychom si na základě tělesného pojetí vytvářet zbytečné požadavky. Kdo je seberealizovaný, je dostatečně uspokojen tím, že se nachází ve svém původním duchovním postavení. To potvrzuje Bhagavad-gita (18.54): brahma-bhutah prasannatma na socati na kaṅksati. Toto je cíl všech živých bytostí. I v tomto hmotném světě je možné být plně spokojený a zbavit se dychtění a naříkání pouhým následováním pokynů Pána, jak je předkládá Bhagavad-gita či Srimad-Bhagavatam. Uspokojení ze seberealizace se nazývá svarupananda. Podmíněná duše, která věčně spí v temnotě, nechápe, co je v jejím vlastním zájmu. Snaží se dosáhnout štěstí hmotnými opatřeními, ale to není možné. Ve Srimad-Bhagavatamu je proto řečeno: na te viduh svartha-gatim hi visnum — vlivem naprosté nevědomosti podmíněná duše neví, že v jejím skutečném zájmu je přijmout útočiště u lotosových nohou Pána Visnua. Snaha dosáhnout štěstí upravováním hmotného prostředí je marné úsilí. Není to možné. Pán Ṛsabhadeva osvítil podmíněnou duši Svým osobním chováním a Svými pokyny a ukázal jí, jak se stát soběstačnou ve své duchovní totožnosti.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k šesté kapitole pátého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Činnosti Pána Ṛsabhadeva”.