तदवरोधायने मेरुदेव्यमं धर्मान्दर्शयितुकामो वातरशनानां श्रमणानामृषीणामू
र्ध्वमन्थिनां शुक्लया तनुवावततर ॥२०॥
barhiṣi tasminn eva viṣṇudatta bhagavān paramarṣibhiḥ prasādito nābheḥ priya-cikīrṣayā tad-avarodhāyane merudevyāḿ dharmān darśayitu-kāmo vāta-raśanānāḿ śramaṇānām ṛṣīṇām ūrdhva-manthināḿ śuklayā tanuvāvatatāra
barhiṣi — v obětní aréně; tasmin — té; eva — takto; viṣṇu-datta — ó Mahārāji Parīkṣite; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; parama-ṛṣibhiḥ — velkými mudrci; prasāditaḥ — uspokojen; nābheḥ priya-cikīrṣayā — potěšit krále Nābhiho; tat-avarodhāyane — v jeho manželce; merudevyām — Merudevī; dharmān — náboženské zásady; darśayitu-kāmaḥ — přál si ukázat, jak vykonávat; vāta-raśanānām — sannyāsīnů (kteří nemají téměř žádný oděv); śramaṇānām — vānaprasthů; ṛṣīṇām — velkých mudrců; ūrdhva-manthinām — brahmacārīnů; śuklayā tanuvā — ve Své původní duchovní podobě, která je nad kvalitami hmotné přírody; avatatāra — zjevil se jako inkarnace.
Ó Visnudatto, Pariksite Maharaji, velcí mudrci na oné oběti potěšili Nejvyšší Osobnost Božství. Pán se proto rozhodl Osobně předvést způsob plnění náboženských zásad (jak je dodržují brahmacarini, sannyasini, vanaprasthové a grhasthové vykonávající obřady) a také uspokojit touhu Maharaje Nabhiho. Zjevil se proto jako syn Merudevi ve Své původní duchovní podobě, která je nad kvalitami hmotné přírody.
Když se Nejvyšší Pán zjevuje či sestupuje jako inkarnace do tohoto hmotného světa, nepřijímá tělo, které je výtvorem tří kvalit hmotné přírody (sattva-guny, rajo-guny a tamo-guny). Mayavadští filozofové tvrdí, že neosobní Bůh se zjevuje v tomto hmotném světě tak, že přijímá tělo v sattva-guně. Srila Visvanatha Cakravarti prohlašuje, že slovo sukla znamená “sestávající ze suddha-sattvy”. Pán Visnu sestupuje ve Své podobě suddha-sattvy. Suddha-sattva označuje sattva-gunu, která není nikdy znečištěná. V hmotném světě je i kvalita dobra (sattva-guna) znečištěná příměsmi rajo-guny a tamo-guny. Sattva-guna, jež není nikdy znečištěná rajo-gunou a tamo-gunou, se nazývá suddha-sattva. Sattvam visuddham vasudeva-sabditam (Bhag. 4.3.23). To je úroveň vasudeva, na které lze vnímat Nejvyšší Osobnost Božství, Vasudeva. V Bhagavad-gitě (4.7) Samotný Sri Krsna říká:
yada yada hi dharmasya
glanir bhavati bharata
abhyutthanam adharmasya
tadatmanam srjamy aham
“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a narůstá bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době Osobně sestoupím.”
Nejvyššího Pána — na rozdíl od obyčejných živých bytostí — nenutí ke zrození kvality hmotné přírody. Zjevuje se, aby ukázal, jak plnit úlohu lidské bytosti (dharman darsayitu-kama). Slovo dharma je určeno pro lidské bytosti a nikdy se nepoužívá v souvislosti s nižšími bytostmi, jako jsou zvířata. Lidé si bohužel někdy vymýšlejí vlastní dharmu bez ohledu na Nejvyššího Pána. Dharmu ve skutečnosti nemůže vytvořit člověk. Dharmam tu saksad bhagavat-pranitam. (Bhag. 6.3.19) Dharmu ustanovuje Nejvyšší Osobnost Božství, stejně jako zákony vydává vláda státu. Člověkem vytvořená dharma nemá žádný smysl. Srimad-Bhagavatam označuje tuto umělou dharmu za kaitava-dharmu, podvodné náboženství. Nejvyšší Pán sesílá avatara (inkarnaci), aby lidskou společnost učil správnému plnění náboženských zásad. Tyto náboženské zásady představují bhakti-margu. Sám Nejvyšší Pán říká v Bhagavad-gitě: sarva-dharman parityajya mam ekam saranam vraja. Ṛsabhadeva, syn Maharaje Nabhiho, se zjevil na Zemi, aby kázal zásady náboženství — to bude vysvětleno v páté kapitole tohoto pátého zpěvu.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke třetí kapitole pátého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Zjevení Ṛsabhadeva z lůna Merudevi, manželky krále Nabhiho”.
