वर्ष्मणे नमो भूम्ने नमो नमोऽवस्थानाय नमस्ते ॥३०॥
oḿ namo bhagavate akūpārāya sarva-sattva-guṇa-viśeṣaṇāyānu-palakṣita-sthānāya namo varṣmaṇe namo bhūmne namo namo 'vasthānāya namas te
om — ó můj Pane; namaḥ — uctivé poklony; bhagavate — Tobě, Nejvyšší Osobnosti Božství; akūpārāya — v podobě želvy; sarva-sattva-guṇa-viśeṣaṇāya — Jehož podobu tvoří śuddha-sattva, transcendentální dobro; anupalakṣita-sthānāya — Tobě, Jehož umístění nelze zjistit; namaḥ — uctivé poklony; varṣmaṇe — Tobě, který nejsi ovlivněn časem, přestože jsi nejstarší; namaḥ — uctivé poklony; bhūmne — velkému, který má přístup všude; namaḥ namaḥ — opakované poklony; avasthānāya — útočišti všeho; namaḥ — uctivé poklony; te — Tobě.
Ó můj Pane, který jsi přijal podobu želvy, skládám Ti uctivé poklony. Jsi rezervoárem všech transcendentálních vlastností, a jelikož jsi zcela nedotčený hmotou, dokonale spočíváš v čistém dobru. Pohybuješ se ve vodě z místa na místo, ale nikdo nedokáže zjistit, kde se právě nacházíš. Proto Ti skládám hluboké poklony. Jelikož jsi v transcendentálním postavení, neomezuje Tě minulost, přítomnost a budoucnost. Jsi přítomný všude jako útočiště všeho, a proto se Ti s úctou znovu a znovu klaním.
V Brahma-samhitě je řečeno: goloka eva nivasaty akhilatma-bhutah — Pán neustále setrvává na Goloce, nejvyšší planetě v duchovním světě, a zároveň je všeprostupující. Tento paradox je možný jedině u Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který oplývá všemi vznešenými vlastnostmi. Všudypřítomnost Pána potvrzuje Bhagavad-gita (18.61), kde Krsna říká: isvarah sarva-bhutanam hrd-dese 'rjuna tisthati — “Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno.” Na jiném místě Bhagavad-gity (15.15) Pán říká: sarvasya caham hrdi sannivisto mattah smrtir jñanam apohanam ca — “Sídlím v srdci každého a ode Mne pocházejí vzpomínky, poznání i zapomnění.” Pána tedy nelze vidět obyčejnýma očima, přestože je přítomný všude. Jak říká Aryama, Pán je anupalaksita-sthana—nikdo nemůže určit, kde se nachází. Taková je velikost Nejvyšší Osobnosti Božství.
