संसाराध्वनि वर्तमानो नरलोकसार्थमुपयाति एवमुपरि गतोऽपि ॥४१॥
karma-vallīm avalambya tata āpadaḥ kathañcin narakād vimuktaḥ punar apy evaḿ saḿsārādhvani vartamāno nara-loka-sārtham upayāti evam upari gato 'pi
karma-vallīm — popínavá rostlina plodonosného jednání; avalambya — přijme útočiště u; tataḥ — z té; āpadaḥ — nebezpečné nebo strastiplné situace; kathañcit — nějakým způsobem; narakāt — z pekelných podmínek života; vimuktaḥ — vysvobozený; punaḥ api — znovu; evam — takto; saṁsāra-adhvani — na cestě hmotné existence; vartamānaḥ — existuje; nara-loka-sa-artham — pole sobeckých hmotných činností; upayāti — vstupuje; evam — takto; upari — nahoru (na vyšší planetární soustavy); gataḥ api — i když je povýšený.
Když podmíněná duše přijme útočiště u popínavé rostliny plodonosného jednání, může svými zbožnými činnostmi dosáhnout vyšších planetárních soustav, a tak se vysvobodit z pekelných podmínek. Naneštěstí tam však nemůže zůstat — poté, co sklidí výsledky svých zbožných činností, se musí vrátit na nižší planetární soustavy. Takto neustále putuje nahoru a dolů.
V této souvislosti říká Sri Caitanya Mahaprabhu:
brahmanda bhramite kona bhagyavan jiva
guru-krsna-prasade paya bhakti-lata-bija
(Cc. Madhya 19.151)
I když živá bytost putuje mnoho miliónů let, od doby stvoření po dobu zničení, nemůže se vysvobodit z cesty hmotné existence, dokud nezíská útočiště u lotosových nohou čistého oddaného. Tak jako se opice drží větve banyánu a myslí si, že si užívá, podmíněná duše, která nezná skutečný účel svého života, se drží cesty plodonosných činností (karma-kanda). Někdy díky těmto činnostem vystoupí nebeské planety a jindy znovu sestoupí na Zemi. To popisuje Sri Caitanya Mahaprabhu slovy brahmanda bhramite. Má-li však Krsnovou milostí někdo to štěstí, že dosáhne útočiště u gurua, dostane se mu milostí Krsny také poučení o tom, jak vykonávat oddanou službu Nejvyššímu Pánu. Tak získá klíč, jak se vymanit z tohoto nekonečného strastiplného stoupání a klesání v hmotném světě. Védský pokyn proto zní, že člověk má vyhledat duchovního mistra. Vedy prohlašují: tad-vijñanartham sa gurum evabhigacchet (Mundaka Upanisad 1.2.12). Podobně v Bhagavad-gitě (4.34) Nejvyšší Osobnost Božství radí:
tad viddhi pranipatena
pariprasnena sevaya
upadeksyanti te jñanam
jñaninas tattva-darsinah
“Snaž se poznat pravdu tím, že se obrátíš na duchovního mistra. Pokorně se ho dotazuj a zároveň mu služ. Seberealizované duše ti mohou předat poznání, neboť uzřely pravdu.” Srimad-Bhagavatam (11.3.21) dává podobnou radu:
tasmad gurum prapadyeta
jijñasuh sreya uttamam
sabde pare ca nisnatam
brahmany upasamasrayam
“Každý, kdo si opravdu přeje dosáhnout skutečného štěstí, musí vyhledat pravého duchovního mistra a přijmout u něho útočiště prostřednictvím zasvěcení. Kvalifikací jeho duchovního mistra je, že na základě úvahy musí mít zrealizované závěry písem a musí být schopen o nich přesvědčit ostatní. Takové velké osobnosti, které se odevzdaly Nejvyššímu Bohu a ponechaly stranou všechny hmotné ohledy, je třeba chápat jako pravé duchovní mistry.” Rovněž Visvanatha Cakravarti, velký vaisnava, radí: yasya prasadad bhagavat-prasadah — “Milostí duchovního mistra člověk získá milost Krsny.” To je stejná rada jako ta, kterou dal Sri Caitanya Mahaprabhu (guru-krsna-prasade paya bhakti-lata-bija). To je podstatné. Živá bytost musí dospět k vědomí Krsny, a proto musí přijmout útočiště u čistého oddaného. Tak se může vysvobodit ze zajetí hmoty.
