Bhagavad-gita (13.3) uvádí: ksetrajñam capi mam viddhi sarva-ksetresu bharata. Existují dva druhy živých bytostí (ksetrajña) — individuální a svrchovaná. Obyčejná živá bytost zná do určité míry své vlastní tělo, ale Nejvyšší, Paramatma, zná situaci všech těl. Individuální živá bytost je lokalizovaná, a Nejvyšší, Paramatma, je všeprostupující. V této sloce se slovo ksetrajña vztahuje na obyčejnou živou bytost; nikoliv na svrchovanou. Obyčejná živá bytost může být dvojího druhu — nitya-baddha nebo nitya-mukta. Jedna je věčně podmíněná a druhá věčně osvobozená. Věčně osvobozené živé bytosti sídlí v duchovním světě (Vaikuntha jagat) a do hmotného světa nikdy neklesají. Ty, které se nacházejí v hmotném světě, jsou podmíněné duše (nitya-baddha). Tyto podmíněné duše se mohou osvobodit ovládnutím mysli, neboť ta je příčinou podmíněného života. Jestliže je mysl vycvičená a duše není pod její vládou, živá bytost může být osvobozená dokonce i v tomto hmotném světě. Když je duše osvobozená, nazývá se jivan-mukta. Jivan-mukta ví, jak se stal podmíným, a proto se snaží očistit a vrátit domů, zpátky k Bohu. Věčně podmíněná duše je věčně podmíněná proto, že ji ovládá mysl. Podmíněný a osvobozený stav jsou přirovnány ke spánku (nevědomí) a bdění. Ti, kdo spí a jsou nevědomí, jsou věčně podmínění, ale ti, kdo jsou probuzení, chápou, že jsou věčně nedílnými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství, Krsny, a proto Mu i v tomto hmotném světě slouží. To potvrzuje Srila Rupa Gosvami: iha yasya harer dasye. Začne-li někdo sloužit Krsnovi, je osvobozený, i když vypadá jako podmíněná duše v hmotném světě. Jivan-muktah sa ucyate. Je-li jeho jediným zájmem služba Krsnovi, má být považován za osvobozeného, ať už je v jakémkoliv postavení.