अकोविदः कोविदवादवादान्
वदस्यथो नातिविदां वरिष्ठः ।
न सूरयो हि व्यवहारमेनं
तत्त्वावमर्शेन सहामनन्ति ॥१॥
brāhmaṇa uvāca
akovidaḥ kovida-vāda-vādān
vadasy atho nāti-vidāḿ variṣṭhaḥ
na sūrayo hi vyavahāram enaḿ
tattvāvamarśena sahāmananti
brāhmaṇaḥ uvāca — brāhmaṇa řekl; akovidaḥ — nezkušený; kovida-vāda-vādān — slova, která používají zkušení lidé; vadasi — říkáš; atho — proto; na — ne; ati-vidām — těch, kdo jsou velice zkušení; variṣṭhaḥ — nejdůležitější; na — ne; sūrayaḥ — takové inteligentní osoby; hi — vskutku; vyavahāram — světské a společenské chování; enam — toto; tattva — pravdy; avamarśena — kvalitní posouzení za pomoci inteligence; saha — s; āmananti — rozmlouvají.
Brahmana Jada Bharata řekl: Můj milý králi, přestože jsi zcela nezkušený, snažíš se mluvit jako velice zkušený člověk. Nelze tě tedy považovat za zkušeného. Zkušený člověk neprohlašuje to co ty o vztahu mezi pánem a služebníkem či o hmotných bolestech a radostech. To jsou pouze vnější činnosti. Žádný pokročilý, zkušený člověk, který zvažuje Absolutní Pravdu, takto nemluví.
Krsna podobně pokáral Arjunu. Asocyan anvasocas tvam prajña-vadams ca bhasase — “Zatímco pronášíš učená slova, naříkáš nad něčím, co není hodno zármutku.” (Bg. 2.11) 99,9 procent lidí se také snaží mluvit jako zkušení rádci, ale ve skutečnosti nemají duchovní poznání, a proto mluví nesmysly jako nezkušené děti. Jejich slovům tedy nelze přikládat žádnou důležitost. Musíme se učit od Krsny nebo Jeho oddaného. Hovoří-li člověk na základě této zkušenosti — to znamená na základě duchovního poznání — pak jsou jeho slova cenná. V současnosti je celý svět plný pošetilých lidí. Bhagavad-gita o nich říká, že jsou mudhové. Snaží se vládnout lidské společnosti, ale jelikož postrádají duchovní poznání, je celý svět v chaotickém stavu. Aby se člověk z této nešťastné situace dostal, musí vyvinout vědomí Krsny a nechat se poučit od nějaké vznešené osobnosti, jako je Jada Bharata, Pán Krsna a Kapiladeva. To je jediný způsob, jak vyřešit problémy hmotného života.
