विसर्गसंसर्गेणानिर्वृतमिवात्मानं मन्यमान आत्मनिर्वेद इदमाह ॥३६॥
sa evam aparimita-bala-parākrama ekadā tu devarṣi-caraṇānuśayanānu-patita-guṇa-visarga-saḿsargeṇānirvṛtam ivātmānaḿ manyamāna ātma-nirveda idam āha
saḥ — on (Mahārāja Priyavrata); evam — takto; aparimita — nemající obdoby; bala — síla; parākramaḥ — jehož vliv; ekadā — jednou; tu — tehdy; deva-ṛṣi — velkého světce Nārady; caraṇa-anuśayana — odevzdávající se lotosovým nohám; anu — poté; patita — pokleslý; guṇa-visarga — s hmotnými záležitostmi (výtvory tří kvalit hmotné přírody); saṁsargeṇa — spojením; anirvṛtam — nespokojený; iva — jako; ātmānam — sám sebe; manyamānaḥ — takto považoval; ātma — sebe; nirvedaḥ — s odříkáním; idam — toto; āha — řekl.
Maharaja Priyavrata si užíval hmotného bohatství a jeho síla a vliv byly neomezené. Jednou začal uvažovat o tom, že se již před časem odevzdal velkému světci Naradovi a byl na cestě vědomí Krsny, ale znovu se nějak zapletl do hmotných činností. Jeho mysl zneklidněla a začal hovořit v náladě odříkání.
Ve Srimad-Bhagavatamu (1.5.17) je řečeno:
tyaktva sva-dharmam caranambujam harer
bhajann apakvo 'tha patet tato yadi
yatra kva vabhadram abhud amusya kim
ko vartha apto 'bhajatam sva-dharmatah
“Ten, kdo opustil své hmotné povinnosti, aby se zapojil do oddané služby Pánu, může někdy v nezralém stádiu poklesnout, ale přesto mu nehrozí nebezpečí neúspěchu. Zato neoddaný nic nezíská, ani když je plně zaměstnán svými předepsanými povinnostmi.” Pokud člověk nějakým způsobem dosáhne útočiště u velkého vaisnavy, začne ze sentimentu nebo na základě realizace praktikovat vědomí Krsny a časem kvůli nezralému chápání poklesne, není ve skutečnosti pokleslý, neboť jeho jednání ve vědomí Krsny je trvalým kladem. Když tedy poklesne, jeho pokrok se může na nějaký čas pozastavit, ale v příhodném okamžiku se znovu projeví. I když Priyavrata Maharaja sloužil podle pokynů Narady Muniho, které byly určeny pro návrat domů, zpátky k Bohu, vrátil se na žádost svého otce k hmotným činnostem. Časem se však milostí jeho duchovního mistra, Narady, jeho vědomí služby Krsnovi znovu probudilo.
Bhagavad-gita (6.41) uvádí: sucinam srimatam gehe yoga-bhrasto 'bhijayate. Tomu, kdo poklesne z procesu bhakti-yogy, je znovu nabídnuto bohatství polobohů, a když si tohoto hmotného bohatství užije, dostane příležitost narodit se ve vznešené rodině čistého brahmany nebo v bohaté rodině, aby měl možnost obnovit své vědomí Krsny. K tomu skutečně došlo v životě Maharaje Priyavraty, jenž je znamenitým příkladem této pravdy. Časem již netoužil užívat si hmotného bohatství, manželky, království a synů — chtěl se toho všeho zříci. Sukadeva Gosvami tedy v tomto verši — poté, co popsal hmotné bohatství Maharaje Priyavraty — popisuje jeho sklon k odříkání.
Slova devarsi-carananusayana vyjadřují, že Maharaja Priyavrata, který se plně odevzdal velkému mudrci, devarsimu Naradovi, striktně následoval pod jeho vedením všechny metody a usměrňující zásady oddané služby. Srila Visvanatha Cakravarti Thakura o striktním následování usměrňujících zásad říká: dandavat-pranamas tan anupatitah. Student dělá pokrok, skládá-li duchovnímu mistrovi okamžitě poklony (dandavat) a následuje-li striktně jeho pokyny. Maharaja Priyavrata toto vše pravidelně vykonával.
Dokud je živá bytost v hmotném světě, podléhá vlivu kvalit hmotné přírody (guna-visarga). To, že Maharaja Priyavrata vlastnil veškeré hmotné bohatství, ho neosvobozovalo od hmotného vlivu. Hmotný vliv se v tomto světě vztahuje na chudáka i na boháče, protože jak bohatství, tak chudoba jsou výtvory kvalit hmotné přírody. To uvádí Bhagavad-gita (3.27): prakrteh kriyamanani gunaih karmani sarvasah. Hmotná příroda nám dává možnosti pro hmotný požitek podle toho, jaké hmotné kvality získáme.
