सुरुचिः शृण्वतो राज्ञः सेर्ष्यमाहातिगर्विता ॥१०॥
tathā cikīrṣamāṇaḿ taḿ
sapatnyās tanayaḿ dhruvam
suruciḥ śṛṇvato rājñaḥ
serṣyam āhātigarvitā
tathā — tak; cikīrṣamāṇam — malý Dhruva, který se snažil vylézt; tam — na něho; sa-patnyāḥ — její spolumanželky (Sunīti); tanayam — syn; dhruvam — Dhruva; suruciḥ — královna Suruci; śṛṇvataḥ — když slyšela; rājñaḥ — krále; sa-īrṣyam — se závistí; āha — řekla; atigarvitā — příliš pyšná.
Když se malý Dhruva Maharaja snažil dostat na otcův klín, jeho nevlastní matku Suruci posedla závist a s velkou pýchou začala hovořit tak, aby ji král slyšel.
Král přál pochopitelně oběma synům, Uttamovi i Dhruvovi, a chtěl je vzít oba na svůj klín. Byl však natolik nakloněný Suruci, že si i přes své otcovské cítění netroufal laskat Dhruvu tak jako jejího syna Uttamu. Suruci znala královu slabost, a začala se proto pyšně chlubit, jakou k ní král pociťuje lásku. Ženy mívají takové sklony — když zjistí, že si je manžel oblíbil a že mu jsou zvláště milé, často toho zneužijí. K tomu dochází i v tak vznešené společnosti, jakou představuje rodina Svayambhuvy Manua. Z toho lze tedy usoudit, že povaha žen je všude stejná.
