sa prasīda tvam asmākam ākāńkṣatāḿ
darśanaḿ te paribhraṣṭa-sat-karmaṇām
kīrtyamāne nṛbhir nāmni yajñeśa te
yajña-vighnāḥ kṣayaḿ yānti tasmai namaḥ
saḥ — stejná osoba; prasīda — buď spokojen; tvam — Ty; asmākam — s námi; ākāṅkṣatām — kteří očekávali; darśanam — audienci; te — Tvou; paribhraṣṭa — neúspěšné; sat-karmaṇām — jejichž vykonávání oběti; kīrtyamāne — zpívané; nṛbhiḥ — osobami; nāmni — Tvé svaté jméno; yajña-īśa — ó Pane oběti; te — Tvoje; yajña-vighnāḥ — překážky; kṣayam — zničení; yānti — dosáhnou; tasmai — Tobě; namaḥ — uctivé poklony.
Bráhmanští kněží pevně doufali, že nyní, v přítomnosti Pána Visnua, se jim podaří oběť zdárně vykonat. Důležitý je jejich výrok: “Pouhým zpěvem Tvého svatého jména lze překonat všechny překážky, ale nyní jsi tu Osobně.” Žáci a stoupenci Pána Sivy narušili Daksovu yajñu a brahmanové jim to také nepřímo vytkli. Jelikož však brahmany vždy chrání Pán Visnu, nemohli Sivovi následovníci jejich obětní činnosti zastavit. Známé rčení praví, že chce-li Krsna někoho ochránit, nikdo mu nemůže ublížit, a chce-li naopak Krsna někoho zabít, nikdo ho nezachrání. Názorný je příklad Ravany. Ravana byl velký oddaný Pána Sivy, ale když se Pán Ramacandra rozhodl, že ho zabije, Pán Siva ho nedokázal ochránit. Chce-li někdo ubližovat oddaným Krsny, Krsna je za každých okolností ochrání, i kdyby musel čelit polobohům, jako je Pán Siva nebo Pán Brahma. Když se ale Krsna rozhodne nějakou osobu zabít, jako v případě Ravany a Hiranyakasipua, nepomůže jí ani ten největší polobůh.