patnya ūcuḥ
yajño 'yaḿ tava yajanāya kena sṛṣṭo
vidhvastaḥ paśupatinādya dakṣa-kopāt
taḿ nas tvaḿ śava-śayanābha-śānta-medhaḿ
yajñātman nalina-rucā dṛśā punīhi
patnyaḥ ūcuḥ — manželky vykonavatelů oběti řekly; yajñaḥ — oběť; ayam — tato; tava — Tebe; yajanāya — uctívání; kena — Brahmou; sṛṣṭaḥ — uspořádaná; vidhvastaḥ — zničená; paśupatinā — Pánem Śivou; adya — dnes; dakṣa-kopāt — ze zlosti na Dakṣu; tam — to; naḥ — naše; tvam — Ty; śava-śayana — mrtvá těla; ābha — jako; śānta-medham — nehybná těla obětních zvířat; yajña-ātman — ó vládce oběti; nalina — lotos; rucā — krásný; dṛśā — pohledem Tvých očí; punīhi — posvěť.
Zvířata se obětovala proto, aby dostala nový život — to byl důvod jejich přítomnosti v aréně. Obětováním a oživením zvířete se ověřovala účinnost síly manter. Když Pán Siva zmařil Daksovu yajñu, byla některá ze zvířat bohužel usmrcena. (Jedno z nich muselo obětovat svou hlavu, aby ji dostal Daksa.) Všude ležela jejich mrtvá těla, původní obětiště se změnilo na pohřebiště a skutečný význam yajñi se vytratil.
Manželky kněží se proto obrátily na Pána Visnua, nejvyšší cíl obětních obřadů, aby Svou bezpříčinnou milostí pohlédl na obětiště, a umožnil tak pokračování yajñi. Význam těchto veršů je, že zvířata se nemají bezdůvodně zabíjet. Jejich obětování mělo ověřit účinnost manter — pokud byla mantra správně vyslovena, vrátil se obětovanému zvířeti nejen život, ale i mládí. Zvířata se nemají zabíjet, jako to učinil Pán Siva, aby nahradil Daksovu hlavu hlavou kozy. Bývalo příjemné vidět obětování a následné omlazení zvířat, ale v tomto případě byla celá příznivá atmosféra ztracena. Ženy kněží prosily Pána Visnua, aby Svým pohledem zvířata vzkřísil a vrátil celé yajñi její příznivý charakter.