kvacit pibantyāḿ pibati
madirāḿ mada-vihvalaḥ
aśnantyāḿ kvacid aśnāti
jakṣatyāḿ saha jakṣiti
kvacid gāyati gāyantyāḿ
rudatyāḿ rudati kvacit
kvacid dhasantyāḿ hasati
jalpantyām anu jalpati
kvacid dhāvati dhāvantyāḿ
tiṣṭhantyām anu tiṣṭhati
anu śete śayānāyām
anvāste kvacid āsatīm
kvacic chṛṇoti śṛṇvantyāḿ
paśyantyām anu paśyati
kvacij jighrati jighrantyāḿ
spṛśantyāḿ spṛśati kvacit
kvacic ca śocatīḿ jāyām
anu śocati dīnavat
anu hṛṣyati hṛṣyantyāḿ
muditām anu modate
kvacit — někdy; pibantyām — když pila; pibati — on pil; madirām — likér; mada-vihvalaḥ — opojený; aśnantyām — když ona jedla; kvacit — někdy; aśnāti — on jedl; jakṣatyām — když žvýkala; saha — s ní; jakṣiti — žvýkal; kvacit — někdy; gāyati — zpíval; gāyantyām — když jeho manželka zpívala; rudatyām — když manželka plakala; rudati — plakal také; kvacit — někdy; kvacit — někdy; hasantyām — když se smála; hasati — smál se také; jalpantyām — když žertovala; anu — podle ní; jalpati — také žertoval; kvacit — někdy; dhāvati — také se procházel; dhāvant yām — když se ona procházela; tiṣṭhantyām — když klidně stála; anu — podle ní; tiṣṭhati — stál; anu — podle ní; śete — uléhal; śayānāyām — když si lehla do postele; anu — podle ní; āste — usedal také; kvacit — někdy; āsatīm — když ona seděla; kvacit — někdy; śṛṇoti — naslouchal; śṛṇvantyām — když ona naslouchala; paśyantyām — když se na něco dívala; anu — podle ní; paśyati — také se díval; kvacit — někdy; jighrati — čichal; jighrantyām — když jeho žena čichala; spṛśantyām — když se manželka dotýkala; spṛśati — také se dotýkal; kvacit — tehdy; kvacit ca — někdy také; śocatīm — když naříkala; jāyām — jeho manželka; anu — podle ní; śocati — také naříkal; dīna-vat — jako chudák; anu — podle ní; hṛṣyati — užíval si; hṛṣyantyām — když si užívala; muditām — když byla spokojená; anu — podle ní; modate — cítil se spokojen.
Mysl je místo, kde se nachází vlastní já, a řídí ji inteligence, kterou živá bytost sídlící v srdci následuje. Inteligence je zde popsána jako královna a duše pod vládou mysli následuje hmotnou inteligenci, stejně jako král následuje svoji manželku. Závěr zní, že hmotná inteligence je příčinou otroctví živé bytosti. Abychom se z tohoto zapletení vyprostili, musíme přijmout duchovní inteligenci.
Na životě Maharaje Ambarise vidíme, že velký Maharaja nejprve upřel svoji mysl na lotosové nohy Krsny. Tímto způsobem se očistila jeho inteligence. Maharaja Ambarisa použil ve službě Pánu také další smysly — očima se díval na Božstva v chrámu krásně vyzdobeném květy, nosem čichal k těmto květům, nohy používal k chození do chrámu, ruce zaměstnával čištěním chrámu a uši nasloucháním o Krsnovi. Jazyk používal dvojím způsobem: když mluvil o Krsnovi a když chutnal prasadam obětované Božstvům. Materialisté, plně ovládnutí hmotnou inteligencí, nemohou takové činnosti vykonávat. Vědomě či nevědomě se tak zaplétají podle pokynů hmotné inteligence. Tuto skutečnost shrnuje následující verš.