गीतं मयेदं नरदेवनन्दनाः
परस्य पुंसः परमात्मनः स्तवम् ।
जपन्त एकाग्रधियस्तपो महत्
चरध्वमन्ते तत आप्स्यथेप्सितम् ॥७९॥

gītaḿ mayedaḿ naradeva-nandanāḥ

parasya puḿsaḥ paramātmanaḥ stavam

japanta ekāgra-dhiyas tapo mahat

caradhvam ante tata āpsyathepsitam

gītam — zpívaná; mayā — mnou; idam — ta; naradeva-nandanāḥ — ó synové krále; parasya — Nejvyššího; puṁsaḥ — Osobnost Božství; parama-ātmanaḥ — Nadduše každého; stavam — modlitba; japantaḥ — pronášení; eka-agra — dokonalá pozornost; dhiyaḥ — inteligence; tapaḥ — askeze; mahat — velká; caradhvam — praktikujte; ante — nakonec; tataḥ — poté; āpsyatha — dosáhnete; īpsitam — vytouženého výsledku.


Text

Moji milí královští synové, modlitba, kterou jsem vám přednesl, je určena k potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, Nadduše, a já vám ji doporučuji zpívat. Je stejně účinná jako velká askeze. Až dosáhnete zralosti, váš život se úspěšně naplní a nepochybně získáte vše, co si budete přát.

Purport

Budeme-li vytrvale vykonávat oddanou službu, všechny naše touhy se jistě časem splní.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté čtvrté kapitole čtvrtého zpěvu Srimad-Bhagavatamu, nazvané “Píseň Pána Sivy”.