तर्ह्येव सरसस्तस्मान्निष्क्रामन्तं सहानुगम् ।
उपगीयमानममर प्रवरं विबुधानुगैः ॥२४॥
तप्तहेमनिकायाभं शितिकण्ठं त्रिलोचनम् ।
प्रसादसुमुखं वीक्ष्य प्रणेमुर्जातकौतुकाः ॥२५॥

tarhy eva sarasas tasmān

niṣkrāmantaḿ sahānugam

upagīyamānam amara-

pravaraḿ vibudhānugaiḥ

tapta-hema-nikāyābhaḿ

śiti-kaṇṭhaḿ tri-locanam

prasāda-sumukhaḿ vīkṣya

praṇemur jāta-kautukāḥ

tarhi — právě v tu chvíli; eva — jistě; sarasaḥ — z vody; tasmāt — odtamtud; niṣkrāmantam — vystoupil; saha-anugam — v doprovodu velkých duší; upagīyamānam — oslavován svými následovníky; amara-pravaram — hlavní z polobohů; vibudha-anugaiḥ — se svými společníky; tapta-hema — roztavené zlato; nikāya-ābham — tělesné rysy; śiti-kaṇṭham — modré hrdlo; tri-locanam — se třema očima; prasāda — milostivý; su-mukham — krásný obličej; vīkṣya — viděli; praṇemuḥ — vzdali poklony; jāta — vzrušení; kautukāḥ — užaslí nad situací.


Text

Pracetové měli to štěstí, že viděli, jak se z vody se svými společníky vynořuje Pán Siva, hlavní z polobohů. Jeho tělo zářilo jako roztavené zlato. Měl modré hrdlo a tři oči, jimiž milostivě hleděl na své oddané. Doprovázelo ho mnoho hudebníků, kteří ho oslavovali. Jakmile ho Pracetové uviděli, ihned mu ve velkém úžasu vzdali poklony a padli k jeho lotosovým nohám.

Purport

Slovo vibudhanugaih znamená, že Pána Sivu vždy doprovázejí obyvatelé vyšších planet, známí jako Gandharvové a Kinnarové. Jsou velmi zkušení v hudební vědě a neustále ho uctívají. Na obrázcích má Pán Siva obvykle bílou barvu — zde však vidíme, že jeho pleť není úplně bílá, ale spíše má barvu jako roztavené zlato; zářivě žlutou. Jelikož je Pán Siva vždy nesmírně milostivý, nazývá se Āsutosa. Jako jediného z polobohů si ho mohou naklonit i ti nejnižší z lidí; stačí, když se mu jen pokloní a nabídnou mu listy bélového stromu (bilva). Proto se jmenuje Āsutosa, což znamená, že jej lze velice rychle potěšit.

Lidé, kteří prahnou po hmotném blahobytu, se obvykle pro požehnání obracejí na Pána Sivu. Ten je velice milostivý, a proto svým oddaným brzy dá, oč ho žádají. Této shovívavosti využívají démoni a někdy si od Pána Sivy vyžádají požehnání, která mohou být ostatním nebezpečná. Vrkasura si od něho například vyžádal požehnání, aby mohl zabít kohokoliv tím, že se dotkne jeho hlavy. Pán Siva sice svým oddaným někdy velkomyslně dává taková požehnání, ale potíže nastanou, když s nimi vychytralí démoni chtějí nevhodně experimentovat. Když Vrkasura získal své požehnání, ihned se chtěl dotknout hlavy Pána Sivy. Oddaní Pána Visnua si ovšem nic takového nepřejí a Pán Visnu také Svým oddaným nedává požehnání, která by mohla ohrozit celý svět.